„Teď už tě tady nic nedrží,“ promluvila Romstromová k místu, kde před chvíli Stellan stál. K místu, kde pro všechny ostatní bylo jen prázdno. „Odešel?“ zeptal se Olaf Byrstend a utřel si slzy z tváře. „Ano,“ kývla Romstromová. „Mám vám ještě vzkázat, že vás má také rád a že ho mrzí, že vás neposlechl.“ „Co tam hledal?“ zeptal se Kjelsson. „Poté když uhořely ty děti v tom Moljerovic srubu, vyprávěl se příběh, že v těch podzemních chodbách žil Orinn Moljer,“ odvětil Byrstend a pokračoval. „Někteří se snažili najít jeho tajný úkryt. Marně jsme jim vysvětlovali, že je to jen povídačka. Podzemní chodby jsou staré a mohou se kdykoliv zřítit.“ „Věděl jste, co je Sten Moljer zač, proto jste si počkal, až budete sami a v Laesø Saltsyderi jste využil příležitosti.“ „Kdepak detektive, když Sten Moljer zemřel, byl jsem na pevnině…“ „…v Dánsku,“ upřesnila Clara.“ „Kdo tedy zabil Stena Moljera, který požár přežil?“ „Policie vyslýchala Stena, řekl, že v době požáru tam nebyl,“ odvětil Byrstend. „To znamená, že lhal.“ „Zbaběle utekl a měl tu drzost z toho obvinit svého bratra!“ „Musel vědět, že Orinnovo alibi policie prověří.“ „Zkusil to.“ „Docela by mě zajímalo, jakou roli v tomto příběhu hraje smrt Theo Halvara a Ulricha Rugmana,“ spustil Kjelsson. „Byli v příbuzenském vztahu s Moljerovými…“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288627