PIPPA ROSCOEOVÁ
„To ano,“ připustila a usmála se při představě, jak rázně Theo jedná s její panovačnou sekretářkou. Místo úzkosti, že se důležité události v jejím kalendáři neuskuteční, se jí překvapivě ulevilo. Už dlouho nesla hlavní nápor povinností sama. Dnes poprvé měla pocit, že je s ní konečně někdo, s kým se o to břemeno může podělit. Všimla si, jak ji Theo s nakloněnou hlavou pozoruje. „Co je?“ zeptala se, nezvykle nesmělá pod jeho pronikavým pohledem. „Nevadí ti to,“ konstatoval. „Co?“ „Že jsem to všechno odložil. Myslel jsem si, že budeš prskat jako kočka, vyhrožovat, že mě hodíš přes palubu, a nakonec mě necháš na moři, zatímco si to pohasíš na pevninu a na nejbližší helikoptéru.“ „To byl velmi dlouhý sled myšlenek.“ „Spala jsi docela dlouho. Měl jsem dost času představit si pár možností.“ „Rozhodně jsem zažila chvíle, kdy bych tě hodila přes palubu moc ráda.“ Ta slova jí připomněla, že skoro přesně to před deseti lety udělala. „Můžu se tě zeptat… jak ses dostal až sem? Vlastní jachta, vinařský podnik v hodnotě miliardy euro… Jak jsi to dokázal?“ Roztrpčovalo ho, že ji nikdy ani nenapadlo přemýšlet o tom, co se s ním po tom neblahém večeru stalo. Zbavila se ho úplně snadno, kdežto on zpočátku neustále brouzdal po internetu, aby se o ní dozvěděl nové zprávy, jako by snad vědomí, co dělá, otupilo rány i zradu. Nebo se tím spíš schválně užíral? Potlačil hořké myšlenky a soustředil se na její otázku. „Když jsem přijel za matkou, už si balila věci. Moritz, matčin zaměstnavatel, byl chápavý, ale jeho 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288615