MAYA BLAKEOVÁ
Uvědomila si, že zkoumá její výraz. „Jsem v pořádku,“ odpověděla rychle. Nadzvedl jedno obočí. „Jestli se mě tím snažíš uchlácholit, tak to zkus znovu. Mám oči, Saffie.“ Sáhla po svém ubrousku a zaměstnala se jím, aby se mu nemusela podívat do očí. „Pokud budeš hledat v životě ještě nějakou výzvu, rozhodně se nedávej na medicínu. Tvoje chování k pacientům by bylo nepřijatelné.“ „Moje aktuální zaměstnání mě plně uspokojuje. A neměň téma,“ odpověděl. „Pokud je ti pořád špatně, zavolám –“ „Řekla jsem, že jsem –,“ odmlčela se, když do jídelny vešel sluha se stříbrným podnosem v ruce. Věděla, co se na něm nachází. Vejce Benedikt. Její nejoblíbenější snídaně. Opět se ozval její žaludek, zatímco před ni sluha pokládal talíř. S decentním rozmachem nadzvedl poklop. „Dobré ráno, madam. Doufám, že si vychutnáte –“ Dál se nedostal, protože vyskočila od stolu a jen doufala, že to stihne do koupelny. Přiskočila k záchodové míse a zrovna do ní obracela neexistující obsah žaludku, když zaslechla, jak do místnosti vešel Joao. Na několik vteřin poníženě zavřela oči, než je znovu otevřela a probodla ho pohledem. Joao zamračeně přecházel po místnosti s telefonem u ucha. „Co to děláš?“ zeptala se slabě. „To, co jsem měl udělat už v noci. Volám doktora,“ odpověděl přiškrceně. Už se mu chystala říct, ať se neobtěžuje, když ji zasáhla další vlna nevolnosti. Během zběsilého úprku jí vyklouzlo pár vlasů z drdolu, ale než si je stihla chytit, udělal to za ni někdo jiný. Doslova se topila v ponížení a sotva vnímala, že 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288614