Vycházející moudrost místech planin Indie spojených s Buddhou. Nyní, když jsem se vrátila do Spojených států, docházelo právě k uklidnění války ve Viet namu a chystal se podpis Pařížské mírové dohody. Dozvěděla jsem se, že řada mých přátel ve válce zemřela a jeden blízký přítel z dětství spáchal sebevraždu, aby nemusel do války. Na několika místech v Americe byl již buddhismus představen skrze mou generaci lidí, kteří jej přivedli z Asie a kteří se posunuli od psychedelického experimentování k praxi buddhistické meditace. Objevilo se hnutí Haré Kršna a jeho stoupenci byli vidět ve velkých městech a na letištích. Váleční veteráni se vraceli z Vietnamu a naráželi na opovržení válečných odpůrců. Naše země pocítila bolest ze zranění, jež utržila, ale současně ji naplňovalo vzrušení ze změny, již podnítila má generace, změny, jež bořily zkostnatělé struktury rodičů, včetně náboženských představ a představ o duchovnosti. Ačkoli někteří z mé generace studovali na různých školách a následovali konvenční způsob života, mnozí se probudili ke spirituálnímu životu překračujícímu hlavní proud Západu a odjeli do Indie nebo jiných částí Asie. V Bódhgaji jsem se potkala s Ram Dassem, Danielem Golemanem, Krishna Dasem a řadou mých přátel, kteří tam přijeli, aby se začali učit buddhistické meditaci. V době, kdy jsem se vrátila, se začali vracet domů i oni. Nevěděla jsem, jak bude můj život coby buddhistické mnišky na Západě pokračovat nebo jak přistupovat k tibetskému buddhismu v kontextu Západu. Přijala jsem sliby, že nebudu spát na vyvýšené posteli, a tak jsem si vytvořila ležení v rohu své ložnice a vytvořila si kolem sebe buddhistickou svatyni, obklopila se předměty spojenými s praxí a spala na matraci na podlaze. Moji rodiče nechtěli, abych chodila do města v mnišském rouchu, neboť nevěděli, jak by to obyvatelům maloměsta vysvětlili. 84
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288557