v obýváku na gauč a s přepínačem v ruce procházel nepřeberné množství televizních kanálů, které nabízel satelitní přijímač. To nebylo jako dřív, kdy jsme chytali jen dva české programy, na kterých stály za to pouze fotbalové přenosy, které navíc s oblibou ukončili ještě před závěrečný hvizdem, protože se protáhly a další pořady musely začít na čas. Teď se na mne valilo plno informací ze všech možných oborů. Příroda, historie, cestování, hudba, technické vynálezy a samozřejmě plno sportu. Stačilo jen koukat, nevadilo, že jsem cizím jazykům nerozuměl. Celý svět se přede mnou otevřel. Už neplatilo, že čumět na televizi je ztráta času, stala se zdrojem fantastických informací, o kterých jsem neměl vůbec páru. Maruš to trochu štvalo, přiznávám. Nacházela mě ležet u televize pokaždé, když se vrátila z práce domů. Zvláště, když jsem sledoval pořad na německé televizi, nebo v angličtině, španělštině, arabštině či v kdovíjaké řeči, to v ní začínalo vřít. „Tatínek je inteligent, podívej, on všemu rozumí,“ říkala Aničce. To mě vždycky otrávilo, a tak jsem bednu vypnul a rozhodl se řešit to jinak. Zajdu do obecní knihovny v Záhoří a vypůjčím si všechny knížky o hvězdách, co tam najdu. „Buď ráda, že nechodím do hospody a neopíjím se,“ řekl jsem Maruš, která přece jenom knížky přijala smířlivěji než zírání na televizi, které jsme nerozuměli povětšinou ani slovo. Knihovna v Záhoří mě sice překvapila vůbec svojí existencí, ale současně se hned ukázala jako naprosto nedostatečná. Snad byla dobrá pro malé děti díky pohádkovým knížkám, mayovkám a verneovkám, byť silně poškozeným, a pro postarší dámy nepřebernou zásobou milostných 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288400