a rodí děti. Tobě nestačilo, že žiješ na statku, v ty vaší chalupě bys chcípla hlady.“ „Pusť Adélku. Už tě budu poslouchat.“ „Říkám ti, drž hubu. Žalovalas na mě, že propíjím statek. Co je ti do toho. Nics do statku nepřinesla, všechno je moje. Můžu si s tím dělat, co chci.“ Linka se snaží na Štěpánka mluvit. Čížek s kovářem zatím vymysleli plán. Karlík znal cestu z přístodůlku na patro. Kovář si vzal do ruky silné poleno, co leželo na dvoře, a s Karlíkem vylezli na patro. Připlížili se zezadu k Štěpánkovi. „Josefe, měj rozum. Všechno se dá přeci vyřešit,“ volá nahoru na patro Linka. „Ty drž taky hubu. Kdybych ráno nebyl vožralej, tak bych ti napráskal jako psovi.“ „Máš pravdu, Josefe, byls vožralej. Jinak seš silnější.“ Linkovi to jde těžko z pusy, ale účel světí prostředky. „Tati, pusť Adélku!“ ozval se Karlík ze strany, odkud to Štěpánek nečekal. „Jak ses sem dostal, ty zmetku?“ zařval Štěpánek a vrhl se na Karlíka. To využil Kubán a praštil Štěpánka polenem. Ten jenom heknul a pustil nůž z ruky. Kovář mu holou rukou vrazil pořádnou facku a tím ho úplně omráčil. Shodil ho dolů na mlat do slámy. Dole Štěpánka pohodlně spoutali oba rychtáři. Když ho probudili, odvedli ho na Čížkovu rychtu a zavřeli do šatlavy. Štěpánek byl stále zmatený a nekladl žádný odpor. Druhý den mu přečetl rychtář Linka zápis o tom, že přestává být sedlákem a stává se podruhem u svého 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288392
mladšího bratra. Jiří Štěpánek podepsal prohlášení, že se postará o bratrovy děti až do jejich plnoletosti. V neděli ráno vsadil rychtář Štěpánka do klády a nechal ho celý den vystaveného na dvoře rychty. Selská spravedlnost je krutá, ale spravedlivá. Suché jaro a léto mělo za následek velmi nízkou úrodu. Sedláci nemohli za žádnou cenu splnit své povinnosti. Proto se sešli na hradě rychtáři všech šesti rycht: Předměstské, Vesecké, Markvartské, Zelenské, Dolnobousovské a Hořeňátské. Za rychtu Zelenskou jednal hejtman Čížek. Rychtáři prosili hejtmana o zrušení povinnosti odevzdat určené množství ovsa. Oves činil polovinu z hodnoty všech dávek, které rychty odváděly vrchnosti. projednat
Hejtman Holan slíbil
prosbu hejtmanů se samotným vlastníkem panství
Františkem Josefem Černínem. Ten rozhodl všechny dávky ponechat, jen dávky ovsa snížit na polovinu. Druhou polovinu zajistí oves z panství Jindřichohradeckého, kde sucho nebylo tak veliké. Na svátek svatého Havla, kdy se na hradě vždy činí vyrovnání poplatků vrchnosti za druhý půlrok, podepsal rychtář, že za samotnou obec Zelenská Lhota má dluh 8 a půl korce ovsa. Vrchnost nemůže vzít sedlákům celou povinnou dávku. Sedláci musí osít svoje pole, aby příští rok mohli splnit svou povinnost. Tak se připravovala kolona selských vozů směrem na Jindřichův Hradec. Vesničtí sedláci plní svou tažní robotu po celý rok pracemi s potahy v lese, rozvážením hnoje na pole na panských dvorech a posílají své potahy i na jiné cesty, jako třeba pro železo do Šmídebergu jako letos. Tažní robota tentokrát dopadla na městečko Dolení 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288392
Bousov. Tamní usedlí nemají svoje potahy, i když většina z nich nějaké hospodářství i pole má. Musejí si najímat formany. Z toho mají radost vesničtí sedláci. Bousovští jim musejí za formanskou službu zaplatit. Do Hradce pojedou čeledínové a sedlák dostane peníze. Čeledína vyplatí a víc než polovina mu zůstane. Rychtář Linka dojednal od Bousovských platbu. Musel být opatrný. Musel žádat platbu co nejvyšší, ale zároveň ne moc vysokou, aby bousovští nešli vyjednávat do jiné vesnice. Nakonec byl spokojen a poslal tam i svůj potah se svým čeledínem.
100 Ukázka elektronické knihy