a rodí děti. Tobě nestačilo, že žiješ na statku, v ty vaší chalupě bys chcípla hlady.“ „Pusť Adélku. Už tě budu poslouchat.“ „Říkám ti, drž hubu. Žalovalas na mě, že propíjím statek. Co je ti do toho. Nics do statku nepřinesla, všechno je moje. Můžu si s tím dělat, co chci.“ Linka se snaží na Štěpánka mluvit. Čížek s kovářem zatím vymysleli plán. Karlík znal cestu z přístodůlku na patro. Kovář si vzal do ruky silné poleno, co leželo na dvoře, a s Karlíkem vylezli na patro. Připlížili se zezadu k Štěpánkovi. „Josefe, měj rozum. Všechno se dá přeci vyřešit,“ volá nahoru na patro Linka. „Ty drž taky hubu. Kdybych ráno nebyl vožralej, tak bych ti napráskal jako psovi.“ „Máš pravdu, Josefe, byls vožralej. Jinak seš silnější.“ Linkovi to jde těžko z pusy, ale účel světí prostředky. „Tati, pusť Adélku!“ ozval se Karlík ze strany, odkud to Štěpánek nečekal. „Jak ses sem dostal, ty zmetku?“ zařval Štěpánek a vrhl se na Karlíka. To využil Kubán a praštil Štěpánka polenem. Ten jenom heknul a pustil nůž z ruky. Kovář mu holou rukou vrazil pořádnou facku a tím ho úplně omráčil. Shodil ho dolů na mlat do slámy. Dole Štěpánka pohodlně spoutali oba rychtáři. Když ho probudili, odvedli ho na Čížkovu rychtu a zavřeli do šatlavy. Štěpánek byl stále zmatený a nekladl žádný odpor. Druhý den mu přečetl rychtář Linka zápis o tom, že přestává být sedlákem a stává se podruhem u svého 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288392