Pulley3-zlom.qxd28.2.202112:08Stránka98
prstem přes slova OŠKLIVÝ BeNNy a výraz v očích se měnil ze zvědavého na smutný. ZaBIl DARwiNa MaMI MaMI MaMI ProMIň moc lÍTo MrTVÁ HoLKA Někde nad Hunterem se do ticha ozvalo další vrznutí podlahy a on ztuhnul. Trámy ve stropě protestovaly, jak se přes ně na půdě někdo plížil. Hunter vystrčil hlavu do tmavé chodby. Matka mu přidělila pokoj, který byl úplně nejdál od ložnice rodičů, naproti zadnímu schodišti. Příkré a úzké schody byly postaveny proto, aby služebnictvo a náctiletí synové zůstávali neviditelní. Radiálně řezané schodnice a propracované řezby v dubovém hlavním schodišti, které bylo umístěné uprostřed vstupní haly a tyčilo se přes dvě patra, byly určené k tomu, aby pán a paní domu mohli ohromovat svými příchody a odchody. Monumentální vitrážové okno s olověnými páskami nad vstupními dveřmi vrhalo na vzdálenou zeď tajuplnou záři. „Haló?“ zavolal podruhé a přiměl vlastní hlas znít hlasitěji než šepot. Zašklebil se, protože jemu samotnému připadal jako kňourání. Jsem idiot. Staré domy vržou. Sedají si. Sténají. Nebo ne? „Mami? Tati?“ Na konci chodby byly otevřené dveře do ložnice rodičů. Jejich postel byla pořád ustlaná. Ostatní dveře lemující chodbu zůstávaly zavřené. Tupé klapnutí ho přimělo otočit hlavu k zadním schodům. Nastalo ticho. Hunter uvažoval, že by se vrátil do pokoje a zablokoval dveře židlí. Nebylo by to poprvé. Z toho domu mu běhal mráz po zádech od prvního dne. Očima těkal z jednoho tmavého kouta do druhého. Něco ho pozorovalo. Něco ho posuzovalo. Nenávidělo to jeho i rodiče, pokaždé, když pověsili obrázek. Nepatřil sem, oblečený do uváleného trička a volných trenýrek, hubený
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288348
Pulley3-zlom.qxd28.2.202112:08Stránka99
jako čáp, posetý pupínky. Ten dům si zasloužil někoho lepšího. Stýskalo se mu po dávných časech, kdy služebnictvo nosilo bílé rukavičky a bydlelo na půdě. Tam někde nahoře zavrzala podlaha pod dalším krokem, tentokrát o kus dál v chodbě. Hunter se vrátil do pokoje a popadl basebalovou pálku, suvenýr Clevelandských Indiánů, kterou mu koupil otec jako úplatek, když se nastěhovali. Byla podepsaná semifinalisty světové série z roku 1995, jako by to z něj mělo automaticky udělat jejich fanouška. Albert Belle. Sandy Alomar. Jim Thome. Kenny Lofton. Jejich sebevědomé tahy perem se mu vysmívaly, když tu teď stál ve spodním prádle a bál se tmy. Někde nad ním se ozval tlumený náznak smíchu. Hunterovi uklouzlo bezděčné zasyčení, když před tím zvukem ustoupil dozadu. Nad hlavou měl jednu z nových šachet klimatizace, které sem nechala nainstalovat jeho matka. Poškrábaná bílá mřížka, která se měla tvářit staromódně, zakrývala díru ve stropě a za ní byla hrozivá tma. „Haló?“ zašeptal směrem k ní a pevně sevřel pálku. Tohle je šílený, řekl sám sobě. Buď tu budu stát jak srab, nebo půjdu nahoru. Vypochodoval s pálkou v ruce zpátky do chodby a zamířil za roh ke schodům pro služebnictvo. Venku na Lee Road zaječely policejní sirény, které mířily k menším domkům na druhé straně Chagrin Boulevardu. S nepatrným zaváháním, které si odmítal přiznat, otevřel dveře na půdu. BeNNy ZaBIL. Ta slova probleskla Hunterovi hlavou, když zíral na schody vedoucí nahoru. Příkrými dřevěnými schody pronikalo shora dolů tlumené světlo až k místu, kde stál. Tam někde byla zase rozsvícená žárovka. Hunter sevřel pálku a stoupal po vrzajících schodech. „Haló?“ volal do zatuchlého vzduchu, který byl s každým dalším schodem teplejší a těžší. „Je tam někdo?“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288348
Pulley3-zlom.qxd28.2.202112:08Stránka100
Schody ho dovedly do dlouhého prázdného prostoru pod střechou. Půda působila dojmem železničního tunelu. Dřevěná podlahová prkna vedla v křivých liniích od schodů k bílým dlaždičkám v koupelně, kde někdo nechal rozsvíceno. Nic se nehýbalo. Okno za ním shlíželo na tmavý dvůr sousedů. Tu a tam se válely rozházené krabice, které vrhaly dlouhé stíny na stěny. Nad horním rtem se Hunterovi objevily krůpěje potu. Muselo tu být přes třicet stupňů. Matka se neobtěžovala protáhnout klimatizaci až sem nahoru. Ten prostor tady rozhodně nepotřebovali. Hunter váhavě popošel o krok blíž ke koupelně. Podlahová prkna mu zavrzala pod nohama. Prohlížel si krabice po své levé straně. Napravo byly otevřené dveře do tmavého pokoje. Po zádech mu přeběhl mráz. Kdo je tam? Šel ke dveřím a hmatal po zdi, dokud nenašel vypínač. Otec vyskládal do rohu bedny s vánočními ozdobami. Jediné okno bylo moc malé na to, aby se tam vešel ventilátor. Úzké dveře vedoucí do malé šatny byly otevřené a za nimi viděl dva rezavé kovové háčky. Někdo ho pozoroval. Otočil se na patě a rozhlížel se v hlavní místnosti, ale viděl jen krabice po stěhování a nízká dvířka na protější stěně. Nikdy žádná z nich neotevřel, aby se podíval do nedodělaných prostorů šikmin pod střechou. Uměl si představit, co tam asi je – izolace, kabely klimatizace, trubky, pavouci, netopýři, myši… duchové. Otřásl se a přemýšlel, jestli má žaludek na to, aby to doopravdy zjišťoval. Ani náhodou. Místo toho se zaměřil na krabice. Jednu z nich otevřel a objevil komiksy, které během stěhování záhadně zmizely. Probíral se svými ztracenými poklady. „Krucinál, mami!“ bručel. Nejspíš byla radostí bez sebe, když je nemohl najít. Nejsi na takové věci už trochu moc velký, miláčku? Za mateřskými obavami a ženským odporem se skrýval vnitřní hlas, který říkal: Nestane se z tebe jeden z těch sexuálně frustrovaných šprtů, co jednoho krásného dne zešílí a vystřílí celou školu, že ne?
100
Ukázka elektronické knihy