pánové ani na chvíli nepřestali kreslit, stále pokračovali, a tak jsem byl odkázaný hrát židlím, stolu a stěnám. Za těchto nepříjemných okolnosti, mě přešla trpělivost – začal jsem s rybářskými variacemi. Zahrál jsem polovinu a vstal jsem. Chvály neměly konce – kraje. Řekl jsem však, co bylo třeba říct, že mi totiž hra na tomto klavíru neudělá čest a že by jsem přišel jindy, až tu bude lepší klavír. Ale madame neustoupila, musel jsem čekat ještě další půlhodinu, než přišel její pán. Ten si však sedl ke mně, soustředěně mě poslouchal. A já jsem zapomněl na zimu a na bolesti hlavy naprotiv mizernému klavíru jsem hrál tak, jak hraji, když jsem v dobré kondici. Mohu mít nejlepší klavír v Evropě, když mými posluchači jsou lidi, kteří ničemu nerozumněji, nebo nechtějí rozumět, a když se mnou neprocítí to, co hraji. Panu Grimmovi jsem všechno hned pověděl. Píšete mi, aby jsem jen pěkné chodil na návštěvy, navazoval nové známosti a obnovoval staré. To však není možné. Pěšky je všude velmi daleko – nebo je všude hodné bláta, vždyť Paříž je nepopsatelně zasviněná. A vozit se fiakrem, znamená denně promrhat 4 až 5 livier, a zbytečně. Nebo lidé mi sice dělají komplimenty, ale tím to končí. Objednají si mě na ten a ten den; hraji a pak se rozplývají … A pak spánembohem. Zpočátku jsem procestoval hodně peněz a často zbytečně, neboť jsem ty lidi nezastihl. Kdo tu není, neuvěří, jak je to fatální. Paříž se dávno velmi změnila. Francouzi už dávnonejsou tak zdvořilí jako před 15 léty. Hraničí to až se surovostí, jsou ukrutně nafoukaní...” Nevíme ani, čím vévodkyně Mozartovi zaplatila nebo jestli ho odbyla pouze komplimenty. 17. května při vysvěcení Colloreda v Salcburku byla uvedena Missa brevis in C dur – setkal se Mozart v Paříži s J. Ch. Bachem. Jak
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288300