i před Bohem, svatbu jsme měli poblíž chalupy na krásném poutním místě Lomec. Svoje „Ano“ jsme si řekli u úchvatného závěsného oltáře, kopií toho, jaký je v chrámu svatého Petra ve Vatikánu. Jirka nedorazil, oznámení se vrátilo s poznámkou: Adresát zemřel. Maruščiny dny se naplnily a porodila zdravého syna. Pojmenovali jsme ho Petr. Pavel měl skutečně pravdu se svou intuicí a tvrzením, že se nám narodí syn. Tak jsem se stal skutečným chlapem, tátou, co po sobě, až tu nebude, zanechá štafetu koloběhu života. ***** Doufám, že aspoň Petrův syn nebude postižen zlou chorobou duše, která je možná v našem rodě dědičná. Snad aspoň on bude ušetřený toho cejchu a povede se mu dobře. Doufám, že ano. Můj syn si vede prozatím docela dobře, i když to nemá tím postižením vůbec lehké. Má práci, která ho baví, rodinu, kapelu..., vydrží mu to vše ale? Jen tu marihuanu kdyby nekouřil. Zbytečně mu to podkopává zdraví, on si toho snad není vědom. Ale já jsem nebyl v tomto ohledu taky žádný svatoušek, jak svědčí i to kouření marihuany mnohokrát s kamarády, ať už z kapely, nebo s jinými. Kdyby jen tak ale věděl, co ho čeká v dalších dnech jeho pozemského žití. Nemělo to být nic dobrého, četl jsem z náznaků ve hvězdách, kterým jsem byl blíž než lidem, ač bych si přál opak. Srdce mi to trhá, chladnou krev mi v led mění. ***** Marušku jsem miloval, většinu času přes den jsem trávil nezbytně v Rockové pěsti, zbytek jsem pak věnoval Marušce i svým zálibám. Dva roky byla Maruška na mateřské s dítětem, ale do Bohnic se jí zpátky nechtělo. Ale o práci, kterou by chtěla dělat, nemohla zavadit, o matku s malým dítětem navíc nikdo dvakrát nestál. Zůstala tedy doma a živil jsem ji já a přípěvky z úřadu práce. Nedělalo mi to žádnou starost, tou dobou již byla Rocková pěst nejčtenějším hudebním časopisem, měli jsme i internetovou verzi, přiděloval 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288136
jsem, jaké články kdo napíše, několik lidí jsem musel vyhodit pro nespolehlivost a najít nové, byl jsem tou dobou již šéfredaktor. Nikoho z těch nováčků jsem osobně neznal, ale jeden z nich se při rozhovoru s Robertem Frippem z King Crimson ukázal jako dobrý znalec jejich tvorby a ideální pro povolání novináře v našem časopise. V poslední době mi nebývalo příliš dobře a tak jsem víc kouřil marihuanu. Dělala mi dobře a cítil jsem se po ní jako znovuzrozený. Maruška ale přišla na to, že ji kouřím a důkladně si o tom se mnou popovídala, slíbil jsem jí, že se trávy již nedotknu. A jak jsem slíbil, tak jsem udělal - skoro, jen sem tam jsem si zapálil s klukama ze skupiny, ale jinak ne. Už jsem si marihuanu nikde nesháněl, protože jsem ani neměl potřebu.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS288136
III. Petr dospívá v chlapce Když bylo mému synu Petrovi asi jedenáct let, něco se začalo měnit. Velkou starost mi v tu dobu dělala Maruška. Chovala se nějak divně. Zase jsem kvůli tomu začal kouřit marihuanu, a to jsem se zařekl, že se toho ďáblova býlí už v životě netknu. Nebyl jsem vůbec spokojený s jejím podivným, zcela novým chováním, nechápal jsem, co se děje. Často jsme se hádali a někdy i prali, spíš rvali jak divá zvěř v džungli, a to podle mě malému Petrovi moc neprospívalo. I k němu se Maruška chovala divně. Jednou, když jsem chystal naše oblíbené slané pečivo, tak mne, klečícího na zemi u trouby, nakopla kolenem do oka, a to jenom proto, že, když se v tu chvíli chystala někam vyfintěná odejít, jsem se jí zeptal, jestli si dá s námi, že kamarádka snad počká. Netušil, nebo spíš tušil jsem, že to ale není kamarádka, za kým tak spěchá. Mé krve zbylo po podlaze docela dost.
Měl jsem tou dobou tedy nejen hodně práce, ale i starostí s podivnou atmosférou v domácnosti. Protože jsem věděl, že Maruška i Petr chtěli 100 Ukázka elektronické knihy