102 \ Kapitola 3
dvacátého století – přinejmenším na Západě – leží ve francouzské půdě. Kupka, který žil ve Francii od roku 1895, sloužil za první světové války jako dobrovolník v československých legiích, ale ani národní nezávislost, ani čestná profesura, kterou v roce 1922 obdržel od pražské Akademie výtvarných umění, jej domů nepřilákaly. Mezi další významné Čechy dvacátého století pohřbené v cizích krajích patří skladatel Bohuslav Martinů, designéři Ladislav Sutnar a Antonín Heythum a architekt Jaromír Krejcar. „Opustíš-li mne, nezahynu; opustíš-li mne, zahyneš,“ zní slavné verše básně „Země mluví“ Viktora Dyka,317 někdy se však nelze ubránit otázce, zda neměl pravdu Škvorecký ve svém přesvědčení, posilovaném za dlouhého exilu na březích jezera Ontario, že Čechy duše jsou skutečnější než ty skutečné. Celá „společnost našich skvělých duchů“, jak dále nazýval Max Švabinský obyvatele hřbitova, byla ovšem dosti vybraná. „Na Vyšehradě, sídle kněžny Libuše … budete se dívat na Hradčany a na chrám sv. Víta. Tmavé podzimní mraky poletí nad vaší hlavou a zima pokryje Slavín hermelínem sněhu; ale později přijde zase jaro, rozkvetou se luhy i háje v české zemi.“318 Tohle nebyly ty nejlepší časy, a jak už to se životem v těchto končinách bývá, vyžadovaly metafory a narážky. Bylo to teprve čtyři měsíce od doby, kdy německá armáda obsadila město; Muchovi bylo sedmdesát devět a patřil k prvním, koho gestapo uvěznilo a vyslýchalo, ačkoli byl brzy propuštěn. Švabinského odkaz na české „luhy a háje“, které mají vykvést znovu, vyvolal ve všech jeho posluchačích vzpomínku na lyrické tóny čtvrté věty symfonické básně Bedřicha Smetany Má vlast (dokončena 1882) „Z českých luhů a hájů“. Cyklus začíná na „Vyšehradě“ a plyne s „Vltavou“ (jejíž hlavní téma vychází z nápěvu české dětské písničky) přes zelené pastviny mýtu („Šárka“) a peřeje historie („Tábor“) k neurčitelné budoucnosti „Blaníku“, jehož rytíři – jak vypráví Alois Jirásek ve Starých pověstech českých – přijdou na pomoc vlasti v hodině, kdy to bude nejvíce zapotřebí, v čele se svatým Václavem. Šárka byla jednou z Libušiných družek a hrdinkou Dívčí války, která měla následovat po kněžnině smrti; svou krásou uvrhla do léčky vladyku Ctirada, jehož tělo pak vzbouřené ženy lámaly v kole. Jihočeské město Tábor – město je pojmenované po biblické hoře Tabor a slovo znamená tábor ve smyslu ležení či shromáždění – bylo husitskou pevností. Pověst o rytířích spících v hoře Blaníku bude později zdrojem jízlivých vtipů, které však – alespoň pro ty, kdo jsou zvyklí na méně bouřlivou moderní dobu – nebudou tak docela k popukání. V den ohlášení první pětiletky jsou rytíři zastiženi, jak cválají ku Praze. Běžte zase spát a vraťte se za pět let!
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287936