„A pak ten Hansen, praštěnej doktor, co utekl a unesl Borgensenovou,“ pokračoval, aniž by poslouchal, co mu Kjelsson řekl. „Tušíte, proč to udělal?“ „Jo, to kdybych věděl, tak mám Nobelovu cenu z psychologie,“ pokrčil Kjelsson rameny a napsal na tabuli tučnými písmeny Dresden 5 a do závorky napsal velké V. „A to je co?“ zeptal se major. „Ta recepční, co utekla, měla na dlani napsané nebo vytetované V a objevují se tu nějaké zprávy o skupině Dresden 5. Vůbec nevím, o co jde, ale jsem přesvědčený, že to má spojitost s Borgensenem i s Furhensem.“ „Zjistěte, co je to za skupinu, i kdybyste měl do těch Drážďan odletět. Dneska už běžte domů,“ poznamenal major Elgupp a odešel. Asi bych měl jít zpátky do hotelu, ale zítra se stavím za Romstromovou, pomyslel si Kjelsson a podrbal se na zarostlé tváři. ***
[ Kodaň, Pro-Genetics DK, 21:02 ] Muž v modrém obleku a s červenou kravatou držel telefon a poslouchal ženský hlas na druhé straně. Muž se jmenoval Lars Akasen a byl výkonným ředitelem Pro-Genetics. „…co si myslíte o mém plánu?“ zeptala se. „A mám na výběr, paní Borgensenová?“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287935
„Vždy máme na výběr.“ „Samozřejmě.“ „Takže?“ „Nečekal jsem, že chcete odletět do Německa,“ odvětil. „Alespoň se zbavíme toho zvědavého detektiva, který mě bude hledat jen v Dánsku a přitom my se budeme moci soustředit na V7.“ „Pro-Genetic DE, Berlínská pobočka vás bude samozřejmě očekávat. Budu je informovat o vaší návštěvě.“ „Děkuji.“ „A co ta nezvěstná žena, July Lansková, už se našla?“ „Ne. Ještě ne.“ „A věříte, že jí najdeme?“ „Možná nebude tak důležitá.“ „Proč si to myslíte?“ „Až odletím do Berlína, očekávám, že se tam také uvidíme.“ „Ovšem.“ „Jen to budu muset vyřídit s manželem, aby zůstal zde.“ „To mohu zařídit.“ „Opravdu?“ „Zvednu telefon a zavolám.“ „Udělejte to!“ „Uvidíme se v Berlíně.“ „Na shledanou.“ „Jsem rád, že jsi zavolala.“ „Na shledanou, Larsi.“ Jeho jméno mu znělo tak libozvučně, ale jenom, když ho říkala ona. Vždycky po ní toužil, a když se jednou sblížili, chtěl to
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287935
zopakovat. Ona však už nechtěla. Pamatuji si, jak řekla: „Bylo to prý neprofesionální a já podlehla vášni.“ Lars vzpomínal na poslední okamžiky, kdy jí hladil a líbal. Vše bylo tak nádherné spontánní a jejich procházka Eiche parkem byla nejkrásnější nocí, kterou zažil. V ten moment nezáleželo na místu, ale na osobě, se kterou tam byl. Místo se zaryje do paměti, ale převážně z důvodu, že tam člověk prožije něco krásného. Přesto byl rád, že ho tam Lynnia zavedla. Bylo to znovu setkání s přírodou. A to si myslel, že tuhle váženou a odměřenou madam Borgensenovou nezajímá. Dávala vždy přednost moderním budovám a luxusním restauracím. Ten den, kdy se konalo velké třídenní sympozium lékařů a farmaceutických společností, byla jako vyměněná. Úplně jiný člověk. Kéž bych jí mohl zase takovou mít, pomyslel si Lars a položil telefon. Zamyslel se a pak znovu zvedl telefon. Slib je slib, prolétlo mu hlavou a zavolal do Odense.
Ukázka elektronické knihy