Ten se se svou stížností obrátil na saského vévodu a římského krále Lothara III. Lothar si pozval Soběslava na kobereček, jako již tradičně, do Řezna. Soběslav se však neobtěžoval osobně, poslal jen jakéhosi vyslance, jehož nevýznamnost krále Lothara nadzvedla ze židle. Rozhodl se proto, že zasáhne vojensky. V únoru roku 1126 vypravil do Čech vojsko, v jehož čele kráčel i zhrzený Přemyslovec Ota Olomoucký. V tuto chvíli je namístě malá odbočka, milý cizozemče. Je nutné vysvětlit, jak se to mělo s římským, popř. německým královstvím. Oficiální název byl Svatá říše římská. Vyvinula se z původní Východofrancké říše, postupně se však drolila na menší území ovládané různými zeměpány. Na rozdíl od jiných království byl král římský volen. Síla římského krále závisela na tom, jak silné měl rodové území a jak ochotni mu byli pomáhat vládci nejsilnějších zemí říše. Zjednodušeně se dá konstatovat, že od svého vzniku tato říše slábla a slábla, až úplně zanikla. Mnohdy spolu bojovali kandidáti na římský trůn vzájemně a tím ji dále rozdělovali. Nejvíce zemí v říši bylo německých, a proto z Německa pocházelo i nejvíc králů. Území celé říše však zdaleka neovládali ani ti nejmocnější. Tradičním problémem byli Italové, sami rozdrobeni do mnoha spolu válčících zemí na severu Itálie. Pokud měli nějakou oblíbenější kratochvíli než válčit mezi sebou, tak to byly války s římskými králi. Byla taková hezká tradice, že římský král, pokud se chtěl stát i císařem, musel skrze své území dojet do Říma za papežem pro císařskou korunu. Území bylo sice jeho, ale Italům na severu to patrně nikdo neřekl. Korunovační jízdy tak byly často bojem o holé přežití. Není divu, že mnozí zvolení římští 96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287930