mě! Sbalím si pár věcí a pojedeme. A než odjedeme … chci se rozloučit s Karlem.“ „To myslíš vážně?“ překvapeně jsem se na něho podívala. „Smrtelně vážně, Vesno. Líbíš se mi a za staříkem budeme jezdit.“ „Taky se mi líbíš, ale nevím, jestli tě miluji?“ „To ukáže čas.“ „Je to všechno tak narychlo.“ „Takže tady zůstaneš?“ „To v žádném případě.“ „Tak, co jiného nám zbývá?“ „A kde budeme v Praze bydlet?“ „Mám tam po našich byt, který jim komouši museli vrátit. Takže za hodinku u staříka.“ „Toho, ale budeme muset probudit. A co když tam bude jeptiška.“ „To neřeš.“ Neřeším. Stařík byl rozespalý a nevím, zda vůbec pochopil, co mu Adam říkal. Byly dvě hodiny po půlnoci. Oslava v plném proudu. Nikdo si dvou lidí, co zamířili k autu do garáže, nevšímal. Přesto jedny oči nás sledovaly. Anna. Ale držela se zpátky. Hodili jsme do kufru své bágly . .. adiós … hurá za novým životem.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287702