mě! Sbalím si pár věcí a pojedeme. A než odjedeme … chci se rozloučit s Karlem.“ „To myslíš vážně?“ překvapeně jsem se na něho podívala. „Smrtelně vážně, Vesno. Líbíš se mi a za staříkem budeme jezdit.“ „Taky se mi líbíš, ale nevím, jestli tě miluji?“ „To ukáže čas.“ „Je to všechno tak narychlo.“ „Takže tady zůstaneš?“ „To v žádném případě.“ „Tak, co jiného nám zbývá?“ „A kde budeme v Praze bydlet?“ „Mám tam po našich byt, který jim komouši museli vrátit. Takže za hodinku u staříka.“ „Toho, ale budeme muset probudit. A co když tam bude jeptiška.“ „To neřeš.“ Neřeším. Stařík byl rozespalý a nevím, zda vůbec pochopil, co mu Adam říkal. Byly dvě hodiny po půlnoci. Oslava v plném proudu. Nikdo si dvou lidí, co zamířili k autu do garáže, nevšímal. Přesto jedny oči nás sledovaly. Anna. Ale držela se zpátky. Hodili jsme do kufru své bágly . .. adiós … hurá za novým životem.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287702
Štěstí netrvá věčně …
V klidné pražské čtvrti v jednou 4patrovém cihlovém paneláku jsme se ubytovali. Třípokojový byt byl útulný a bylo patrné, že zde někdo pobýval nedávno. Neřešila jsem to … řešit jsem musela opětně své finance. Adam mi velkoryse nabídl finanční výpomoc, ale tu jsem odmítla. V Praze najít práci nebyl vůbec žádný problém. Nakonec mě zaujala práce v jednom velkém eshopu, kde bych vytahovala z počítače objednávky a vychystávala je na balení. Šlo o zboží určené pro zverimexy. Mladý vedoucí si mě prohlédl od paty k hlavě, vypískl s dotazem, proč nedělám modelku a samozřejmě mě přijal. Práce v eshopu mě celkem bavila, kolegyně jsem řešit nemusela, neboť každá z nás měla tolik práce, že nezbýval na drby čas. Den plynul za dnem a já s Adamem sice žila pod jednou střechou, ale pouze jako přítelkyně, nikoliv milenka. Nechápala jsem to, proč nemá potřebu se s milovanou ženou ani políbit. Pravdou je, že ráno vyrazil do ulic a vracel se hodně pozdě v noci. Někdy se nevracel vůbec.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287702
Napadlo mě, jestli není homosexuál. A tak jsem v jedno krásné květnové odpoledne v neděli při obědě nadhodila toto téma. „Nezlob se Adame, ale chci se tě na něco zeptat.“ „Ta omáčka je výborná i ryba. Vidíš, jak ses naučila vařit,“ s plnou pusou řekl Adam. „Slyšíš mě?“ „Ano slyším … mluv!“ „Říkal si, že mě miluješ, ale ještě jsme se ani nepolíbili.“ Přestal jíst a s vážným pohledem se na mě podíval. Pak se ke mně přes stůl nahnul a vlepil mi polibek na čelo. „Pro dnešek splněno,“ začal se smát. „Adame to není sranda. Já chci vědět, co ke mně opravdu cítíš. Pokud mi jen zajišťuješ domov, protože je tě mě líto. Tak na to opravdu zvědavá nejsem. Já se umím o sebe postarat. A pokud jsi homosexuál … klidně mi to řekni … já bych s tím problém neměla.“ Adam dojedl, utřel si pusu, opřel se a opět na mě zíral tím svým zkoumavým pohledem. Zavládlo ticho a po chvíli řekl: „Já nejsem homosexuál, ale nejsem jako králík, který poskáče hned každou králici, kterou mu strčí do kotce.“ Je odpověď mě pěkně dožrala. Zrudla jsem po konečky uší. „Co si do prdele o sobě myslíš. Seš stejný náfuka jako Anna. Jestli jsi náhodou přeslechl, tak jsem se tě neptala, kdy mě vyšukáš, ale co ke mně cítíš,“ vztekle jsem vyskočila ze židle a vběhla do ložnice. Hrnu se ke skříni a vytahuji bágl na věci. „Ano. Objeví se první problém a už se balíš,“ opřel se o futra ložnice Adam.
Ukázka elektronické knihy