Nelze opominout ani ženšen (insam). Tento charakteristický produkt Koreje byl podstatným vývozním artiklem od středověku do 20. století. Typickou barvou korejského ženšenu je červená, která se docílí oloupáním, napařováním a následným sušením kořene. První zmínky o ženšenu pocházejí z období Čosŏn, z níž se dochovaly první doklady o jeho zpracování. Produkce červeného ženšenu byla striktně pod státním dohledem a soukromá výroba či prodej byly zakázány. Monopol byl od roku 1908 ještě více posílen za japonského protektorátu a následné anexe, kdy docházelo k masivnímu exportu korejských surovin z poloostrova. Způsoby jeho pěstování i zpracování se v této době ustálily a přetrvaly dodnes. Blahodárné účinky ženšenu se týkaly zejména posílení imunitního systému, zlepšení krevního oběhu a také například zlepšení paměti. Dalším aspektem je pozitivní vliv na plodnost a sexuální stimulaci a ženšen nesmí chybět ani v tradičních masových pokrmech připravovaných v letních měsících pro posílení mužnosti a překonání nesnesitelného horka. Díky tvaru kořene, který připomíná lidské tělo, se věřilo, že má ženšen schopnosti léčit různé nemoci od únavy až k rakovině. Na jeho nápadný tvar poukazuje jedna historka ze sbírky příběhů a anekdot Ŏu jadam (1623) slavného literáta Ju Mongina ze 17. století, v níž dojde k setkání pocestného s taoistickým mnichem a jeho malým sluhou u říčky ve stínu stromů. Mnich se sluhou se posadili a začali snídat ze dvou nádob podivného obsahu. V jedné přetékaly v rudé krvi plavající ro puchy, v druhé bylo dušené malé dítě a vypadalo, že je uvařené tak akorát. Pocestný zhnuseně odmítl nabídku společné snídaně s výmluvou, že jí není hoden a již je po jídle. Následně chlapce vyzpovídal ohledně obsahu obou nádob. Ten mu vysvětlil, že šlo o zázračné rudé houbičky a ženšen, tedy o pokrmy nesmrtelnosti. Další rostlinou, která se dostala do Koreje z Číny je lékořice (kamčcho). Tato zdánlivě nenápadná rostlina je jednou z charakteristických léčivek, jejíž důležitost potvrzují různé osobní učenecké spisy, označující lékořici za zcela nepostradatelnou pro domácí lékárny. První zmínky o lékořici a jejích účincích najdeme v knihách z období Korjŏ, podle všeho se jednalo o velmi frekventovanou surovinu. Její hlavní užití se týkalo oblasti neutralizace jedů a léčby otravy alkoholem, kdy se lékořice přidávala do rostlinného vývaru, nebo se používal čistý vývar z lékořice. Rychlý nástup účinků při otravě ilustruje poznatek z doby království Korjŏ: Jednoho dne snědli tři sluhové jednoho domu houby a ztratili vědomí. Jelikož šlo o naléhavou záležitost a nebyl lék, byla jim podána čerstvá okurka a oni otevřeli oči, následně jim byla podána lékořice a probudili se. Zvýšení poptávky v období království Čosŏn vedlo k počátku jejího samotného pěstování. Dříve nedostatkové zboží se tak stalo domácí komoditou, která nesměla chybět 97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287701
Issuu converts static files into: and more. Sign up and create your flipbook.