Nelze opominout ani ženšen (insam). Tento charakteristický produkt Koreje byl podstatným vývozním artiklem od středověku do 20. století. Typickou barvou korejského ženšenu je červená, která se docílí oloupáním, napařováním a následným sušením kořene. První zmínky o ženšenu pocházejí z období Čosŏn, z níž se dochovaly první doklady o jeho zpracování. Produkce červeného ženšenu byla striktně pod státním dohledem a soukromá výroba či prodej byly zakázány. Monopol byl od roku 1908 ještě více posílen za japonského protektorátu a následné anexe, kdy docházelo k masivnímu exportu korejských surovin z poloostrova. Způsoby jeho pěstování i zpracování se v této době ustálily a přetrvaly dodnes. Blahodárné účinky ženšenu se týkaly zejména posílení imunitního systému, zlepšení krevního oběhu a také například zlepšení paměti. Dalším aspektem je pozitivní vliv na plodnost a sexuální stimulaci a ženšen nesmí chybět ani v tradičních masových pokrmech připravovaných v letních měsících pro posílení mužnosti a překonání nesnesitelného horka. Díky tvaru kořene, který připomíná lidské tělo, se věřilo, že má ženšen schopnosti léčit různé nemoci od únavy až k rakovině. Na jeho nápadný tvar poukazuje jedna historka ze sbírky příběhů a anekdot Ŏu jadam (1623) slavného literáta Ju Mongina ze 17. století, v níž dojde k setkání pocestného s taoistickým mnichem a jeho malým sluhou u říčky ve stínu stromů. Mnich se sluhou se posadili a začali snídat ze dvou nádob podivného obsahu. V jedné přetékaly v rudé krvi plavající ro puchy, v druhé bylo dušené malé dítě a vypadalo, že je uvařené tak akorát. Pocestný zhnuseně odmítl nabídku společné snídaně s výmluvou, že jí není hoden a již je po jídle. Následně chlapce vyzpovídal ohledně obsahu obou nádob. Ten mu vysvětlil, že šlo o zázračné rudé houbičky a ženšen, tedy o pokrmy nesmrtelnosti. Další rostlinou, která se dostala do Koreje z Číny je lékořice (kamčcho). Tato zdánlivě nenápadná rostlina je jednou z charakteristických léčivek, jejíž důležitost potvrzují různé osobní učenecké spisy, označující lékořici za zcela nepostradatelnou pro domácí lékárny. První zmínky o lékořici a jejích účincích najdeme v knihách z období Korjŏ, podle všeho se jednalo o velmi frekventovanou surovinu. Její hlavní užití se týkalo oblasti neutralizace jedů a léčby otravy alkoholem, kdy se lékořice přidávala do rostlinného vývaru, nebo se používal čistý vývar z lékořice. Rychlý nástup účinků při otravě ilustruje poznatek z doby království Korjŏ: Jednoho dne snědli tři sluhové jednoho domu houby a ztratili vědomí. Jelikož šlo o naléhavou záležitost a nebyl lék, byla jim podána čerstvá okurka a oni otevřeli oči, následně jim byla podána lékořice a probudili se. Zvýšení poptávky v období království Čosŏn vedlo k počátku jejího samotného pěstování. Dříve nedostatkové zboží se tak stalo domácí komoditou, která nesměla chybět 97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287701
v žádné domácnosti. Dokonce byla pro své účinky tak známá, že její přítomnost se rozšířila na součást nutných věcí, které měli mít poutníci u sebe na dalekých cestách. Sem mimo jiné patřil také pelyněk. Ačkoliv lékořice nemá v Koreji evidentní spirituální význam, její praktické využití v boji proti jedům ji právem řadí mezi významné rostliny se zásadním významem pro léčitelské praktiky.
Nejen zdraví prospěšné pokrmy Z pohledu struktury korejské kuchyně by se daly na základě frekvence užívání určitých surovin vyčlenit charakteristické pokrmy pro každé stadium života jedince. Stadia života jdou obecně rozdělit do následujících fází: období před početím (imsindžŏn), těhotenství (imsin), narození (čchulsäng), život jedince (salm) a stáří (nohu). Ke stadiu před početím se dá jako příklad z mnoha pokrmů vybrat na Západě nechvalně známý posintchang, který má dle lidové tradice nejen v Koreji, ale také v dalších asijských státech blahodárný účinek na mužskou potenci. Hlavní složkou této polévky je psí maso, které je doporučeno konzumovat v období tzv. sambok, tří nejteplejších dnů v roce, kdy se uplatňuje zásada vyhánění horka horkem. Pro vyšší účinky je psí maso podporováno zázvorem. V horkém období roku se také konzumuje úhoř (čangŏ), který kromě vitamínů stimuluje proudění krve a u mužů je opět známým a oblíbeným afrodiziakem. Vesměs se ovšem jakékoliv polévce konzumované v letním období, která obsahuje ženšen a další nemasové ingredience, přisuzují obdobné účinky. Podobně jako na potenci se i k těhotenství váží doporučené a zakázané pokrmy, ale hlavně pověry. Jedním z pravidel, kterým se ženy měly v těhotenství řídit, bylo doplňování tekutin nikoliv studenou vodou, ale slabou rýžovou kaší. V případě zažívacích potíží v posledním měsíci těhotenství se měla žena vyvarovat mastného jídla, rýžových koláčků a plátků sušeného masa. Zakázané bylo také kachní maso, ke kterému se váže pověra, že by se dítě mohlo narodit s tělesným postižením a kolébat se ze strany na stranu. Konzumace masa byla celkově v mnoha dochovaných pramenech stejně jako konzumace studených pokrmů silně nedoporučována. V Pokladnici východní medicíny se k masu váží další pověry spojené s následky konzumace: Pokud sníte koňské nebo oslí maso, bude porod komplikovaný a bolestivý. Po kud sníte ovčí játra, přihodí se dítěti mnoho špatných věcí. Tyto a nespočet dalších rad týkajících se neblahých účinků masa, nebo dokonce doporučené diety pro početí syna se dochovaly dodnes a Korejci je neberou na lehkou váhu. Naopak kvůli vysokému podílu železa a lehké stravitelnosti byla konzumována polévka mijŏkkuk, vývar z mořských řas a mušlí tradičně podávaný těhotným ženám a ženám po porodu pro posílení těla. Polévka má také rituální úlohu u porodu a milní98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287701
cích raného dětského období. Napařované rýžové koláčky (päksolgi) zaručují dlouhověkost s významem čistoty a upřímnosti. Za zmínku stojí také konzumace nudlí, jejichž délka má symbolizovat dlouhý život. Sňatky patří k nákladným obřadům a jídlo hrálo při spojování dvou rodů odjakživa nemalou roli. Z rituálů, které uzavírání sňatku obsahovalo, můžeme vyzdvihnout například nevěstino nabídnutí jojoby (a dalších plodů) otci manžela, jelikož to byl symbol zavázanosti a odhodlání porodit syny, nebo zaslání svatební truhlice nevěstě, v níž byly kromě jiných darů také čili papričky symbolizující přání mnoha synů. Samotná skladba svatební hostiny záležela na geografické poloze, statutu jedinců a nákladnosti svatby. Co ovšem nechybělo, byly různé masové pokrmy, kimčchi, polévka a samozřejmě bílá rýže. Před začátkem hostiny museli svatebčané nakrmit přítomné duchy, kteří by se mohli nahněvat, pokud by se tak neučinilo, a každý hodující pro ně dal lžíci rýže stranou na speciální talířek. Tradiční pokrm podávaný starým a také slabým a nemocným lidem byla odedávna rýžová kaše. Její stravitelnost a hlavně tělo posilující účinek byly také jedním z důvodů, proč patřila k pokrmům králů v brzkých ranních hodinách. Variace kaší neměly hranice a záleželo na statusu a finančních možnostech jedince. Rýžový základ byl doplněn například mořskými plži, houbami, piniovými oříšky či sezamem, ale také fermentovaným masem, či se do kaše přimíchala dýně. Mořští plži byli především konzumováni na ostrově Čedžu a na královském dvoře. Silné povědomí o jednotlivých účincích rostlin a živočišných produktů vyprofilovalo pokrmy, kterým byla přisouzena nejen praktická, ale také obřadní váha. Většina stravovacích návyků a rituálních pokrmů staré Koreje je dodnes zachována, a ačkoliv si strávníci již blahodárné účinky některých komponentů pokrmu neuvědomují, v podstatě dodržují stejné postupy k zachování duševního i fyzického zdraví jako jejich předkové. (es) Literatura: HAN, Bok-sun. Food of Korea 200. Korean Food Foundation, 2016. PETTID, Michael J. Korean cuisine: an illustrated history. London: Reaktion Books, 2008 CHA, Sungman. Korean Heritage in Medicine, A Glimpse of History. Yonsei Medical Journal, 1978, Vol. 19(1), 75-83. ČŎNG Hje-kjŏng, Hanguk ŭmsikmunhwaŭi ŭimiwa pchjosang [Symbolika a význam korejské stravovací kultury]. Asia libju, 2015 [cit. 2016-05-30]. Dostupné z: <http://www. dbpia.co.kr/Article/NODE06504919>. Vol. 5(1). 97-121. HŎ, Čun et al. Tongŭi pogam (東醫寶鑑, Pokladnice východní medicíny). 1610.
99 Ukázka elektronické knihy