Gris4-zlom.qxd4.2.202122:24Stránka98
Jeden z nich mi nadiktoval údaje, který si jen chvíli předtím přečet na dokladech. David Lom, datum narození 1. července 1987. A tím tenhle můj kšeft končil, protože víc jsem vědět nepotřeboval. „Díky, kluci, na oplátku.“ „Co malej příspěvek podfinancovaný policii?“ „Ten jste dostali už od něj, tak nebuďte nenažraný. Ale někdy se zastavte na panáka. Zatím čau.“ Moh jsem s nima pokecat i dýl, za Lomem už jsem jet nepotřeboval. Ale nechtěl jsem riskovat, že se začnou vyptávat. Řek jsem jim, že potřebuju ověřit chlapa za volantem starý červený hondy, a víc vědět nemuseli. Jenže policajt je tvor už z podstaty zvědavej, tak jsem se radši rozhod nedat jim příležitost. Táhlo na půlnoc, do Exilu už to nemělo cenu a domů se mi jet nechtělo. Jenže kam jinam? Snad už jen do kanclu, kde sepíšu zprávu pro Bohra, abych se s ní nemusel mastit zejtra. Jenže když už jsem byl na cestě, někdo mi změnil plány. Sára, světlo mýho bytí a nedostižnej sen v jednom balení. Ozvala se snad po čtvrt roce. „Ahoj, Larsi, nechce se ti pokecat?“ „Sex po telefonu? No proč ne?“ „Nebuď vůl. Mám trochu depku, tak jsem si říkala, že jestli třeba nespíš…“ „Teprve jedu z práce, můžu bejt u tebe za pár minut. Máš doma co pít?“ „Právě jsem otevřela Diplomático a něco dalšího se chladí.“ „Už nic neříkej.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287695