Piknik u cesty | 97
tový vak plný vody, v níž plavaly ryby, vylil vodu na rybářské náčiní na podlaze korby a škubající se ryby přesypal do velké síťovky. Potom vak složil a strčil si ho do kapsy kombinézy. Všechno teď bylo, jak má být: dva chlapi se vracejí z nepříliš úspěšného nočního rybolovu. Usedl za volant a rozjel se. Až k zatáčce jel s vypnutými světly. Nalevo se táhla mohutná zeď, ohrazující Zónu, zatímco na pravé straně míjeli keře, řídké hájky a sem tam opuštěné chaty se zabedněnými okny a oprýskanými stěnami. Redrick dobře viděl potmě, která už teď ostatně nebyla zdaleka tak hustá jako předtím, a navíc věděl, co se teď stane. Proto když se před nimi objevila shrbená postava, pohybující se škubavou chůzí, vůbec nezpomalil – jenom se sklonil níž k volantu. Tamten si vykračoval přímo prostředkem silnice. Měl namířeno k městu, stejně jako všichni ostatní. Redrick se mu vyhnul, i když kvůli tomu musel vjet až na krajnici, a jakmile se dostal před něj, ještě silněji sešlápl plyn. „Matko Boží!“ zamumlal zezadu Burbridge. „Viděls to, Zrzku?“ „Jo,“ řekl Redrick. „Panebože…! Tak to nám ještě chybělo…!“ mumlal si Burbridge a najednou se začal nahlas modlit. „Drž hubu!“ okřikl ho Redrick. Odbočka by měla být někde tady. Redrick přibrzdil a zadíval se na řadu ošuntělých domků a křivých plotů, jež se teď objevily napravo od nich. Stará trafostanice… sloup s podpěrou… napůl shnilý můstek přes škarpu… Redrick otočil volantem a vzápětí auto najelo na výmol a nadskočilo. „Kam to jedeš?!“ zařval divoce Burbridge. „Přijdu kvůli tobě o nohy, ty svině!“ Redrick se na vteřinu otočil a hřbetem dlaně uštědřil Burbridgeovi pořádný políček, přičemž se popíchal o starcovo
piknik u cesty.indd 97
25/02/2021 12:33:16 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287679