KATE HEWITTOVÁ
„Matteo, je to jenom noční můra. Všechno je v pořádku.“ Otevřel oči, dlouhou chvíli se na mne díval a pak náhle zanadával. Posadil se na okraj postele, zády ke mně, svaly měl ztuhlé. „Matteo,“ řekla jsem tiše. „Co se stalo? O čem se ti zdálo?“ „Nic se mi nezdálo.“ Jeho hlas byl strohý, téměř rozzlobený. „Spal jsi. Ale pak jsi začal mluvit ze spaní…“ „Nemluvil jsem ze spaní.“ Bylo úplně cítit, jak se uzavřel do sebe. Rychle vstal, přešel do koupelny a s hlasitým zaklapnutím za sebou zavřel dveře. Seděla jsem tam zmatená, ale i zvědavá. Matteo působil jako poslední muž na zemi, kterého by měly trápit noční můry. Uvědomila jsem si, že můj manžel má dvojí tvář. Navenek chce působit jako úspěšný sebevědomý muž, který nemá co skrývat. Ale ve skutečnosti se brání tomu, aby o něm někdo věděl něco bližšího. Pochmurně jsem sledoval svůj odraz v zrcadle. Na čele jsem měl kapky potu a pořád mnou lomcovaly dozvuky té zatracené noční můry. Dusivá tma, těsný prostor, zvuk klíče v zámku – a pak celé hodiny. Neměl jsem ten hloupý sen od dětství, tak proč proboha teď, první noc s Daisy? Pustil jsem vodu a opláchl si obličej. Byl jsem rozzlobený sám na sebe, za to, jaký jsem slaboch. Vzpomněl jsem si na lítost v Daisyině hlase a bylo mi trapně. Zhluboka jsem se nadechl a dál zíral na svůj odraz. Musím dostat situaci okamžitě pod kontrolu, protože něco takového bych opravdu nechtěl zažít znovu. Otočil jsem se zády k zrcadlu – a hlavně i zády k prázdnotě ve svých očích – a vrátil jsem se zpět do ložnice. Daisy ležela na boku, kolena měla přitažená 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287560