přijali matku i dítě velmi dobře — pro Cécile bylo připraveno lůžko, jejího syna uložili do kolébky, která v domě byla, a Dorgeville, příliš zvědav, jak bude dobrodružství pokračovat, než aby své zvědavosti neobětoval zamýšlené potěšení, vzkázal, aby ho už nečekali, protože prý se rozhodl strávit, pokud to půjde, v oné chalupě celý den i příští noc. Cécile si potřebovala odpočinout, a tak se na ni jal naléhat, aby tak učinila a nepomýšlela už na to, jak ukojit jeho zvědavost, a že ani kvečeru se necítila lépe, počkal s otázkou, čím by mohl té půvabné bytosti alespoň trochu pomoci, do příštího rána. Cécilin příběh nebyl dlouhý: řekla, že je dcerou jistého šlechtice jménem Duperrier, jehož panství leželo deset mil odtamtud, že se ke svému neštěstí dala svést mladým důstojníkem vermandoiského regimentu, který byl tou dobou ležením v Niortu, odkud byl zámek jejího otce vzdálen jen pár mil, že její milenec zahynul dříve, nežli se dozvěděl, že je s ním v jiném stavu, a nejstrašnější na tom podle Cécile bylo, že když byl ten mladík tři týdny nato zabit v souboji, ztratila rázem čest i naději, že svůj prohřešek kdy napraví; svůj stav prý před rodiči tajila, jak dlouho mohla, ale když už to nakonec dál nešlo, všechno přiznala a od té chvíle s ní otec i matka zacházeli tak špatně, že raději uprchla. Už několik dní byla v těch končinách a nevěděla, co si počít, a protože se nemohla odhodlat opustit otcovský dům a sousední panství úplně; jakmile se přiblížila její chvíle, rozhodla se zabít dítě a potom snad i sebe, když tu se před ní objevil Dorgeville a laskavě jí poskytl tak velkou pomoc a útěchu. To všechno spolu s jejím okouzlujícím zjevem, zcela bezelstným a plným půvabu, si brzy našly cestu do Dorgevillova citlivého srdce.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287466