by se zas tolik nedivil. I jemu představa Stříbrné Rady upírající na něj oči, a především průzračné pohledy Sittů, naháněla husí kůži. Isarell na něj otočila hlavu. Služebné jí vlasy vyčesaly nahoru a zapletly tak umělecky, jako by upravovaly malou princeznu. Stínová dívka teď ani trochu nevypadala jako dítě lesa, uvyklé na špínu, hlad a krev, ale jako dcera předních šlechticů. Služebné se uklonily a odešly. Bastien s Isarell osaměli. „Jedlas dneska vůbec něco?“ prohodil Bastien a sedl si na postel. Isarell neodpověděla a přešla k oknu. „Je tady,“ řekla pak potichounku. „Kdo je tady?“ otázal se Bastien, vděčný za jakékoli slovo. „Doaréh,“ zašeptala Isarell netrpělivě s pohledem upřeným za hradby Archu. „Někde tady je. Blízko. Musím ho najít. A odejít s ním.“ Bastien vyskočil na nohy. „Isarell, to nejde! Všichni tě hlídají! Musíš počkat na soud Rady! Možná je ten tvůj doaréh jedním z nich, teď nemůžeš nikam odejít.“ „Neodejdu dřív, než ho najdu.“ Bastien znova pomalu dosedl na pelest. „Samozřejmě že ne. Ale co když tě ten tvůj doaréh odmítne?“ „Bastiene, já jsem niliath, zbraň a doaréh je ruka, která zbraní vládne. Jen on mě může učit. Bez něj nesmím dál.“ „Co to znamená, nejít dál, Isarell?“ Dítě na něj upřelo velké, mořsky zelené oči. A Bastien pochopil. *** 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287448
Stráž pro ně přišla až pozdě odpoledne. Rada se dle očekávání protáhla. Obě děti byly odvedeny namísto audienční síně dolů do podzemí. Cestu osvětlovali novicové v bílých řízách, kteří drželi v rukou obrovské svíce a stáli úplně nehnutě celý den a noc konání Stříbrné Rady. Vzhledem k tomu, že shromáždění trvalo už od rána, mnohým z nich se chvěly ruce a v obličejích se zračil strach. Věděli, co by je čekalo, kdyby se pohnuli. Děti se v jejich přítomnosti cítily nesvé a chodbami skoro proklusaly. Obrovské sklepení pod hradem, podepřené rovnými vysokými mramorovými sloupy, bylo mohutně osvětleno stovkami svící. Stěny byly obíleny vápnem nebo ozdobeny bájnými výjevy vyvedenými v mozaikových obrazech. Sklepení mělo oválný půdorys s podlahou z leštěného kamene, vprostřed děleného podivnou silnou rýhou. Po jeho obvodu se zvedaly ke zdím tři stupně z bílého mramoru. Na nejvyšším byly kol dokola postaveny trůny pro sedm arachrystských králů a tři čarodějné velmistry. Vchod tvořila obrovská čtvercová vrata z masivního dřeva, nyní otevřená dokořán, střežená dvaceti stříbrnými rytíři. Právě tudy nyní vcházeli Bastien s Isarell společně s dalšími, kteří chtěli o něco požádat Stříbrnou Radu. Za nimi vedla stráž v řetězech skupinu téměř nahých, špinavých a zakrvácených mužů, s mastnými vlasy a vousy a divokými výrazy ve tvářích. Ti všichni vstoupili a těžká vrata za nimi zapadla. *** 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287448
Mistr Jirro, sedící na křesle na spodním stupni, vrhl krátký pohled nejprve na malou lidskou dívenku, která stála v zástupu ostatních žadatelů a instinktivně se tiskla k Bastienovi, a pak na princeznu Erin Aniú, která stála s dalšími dvěma Důstojnými za zády svého velmistra, obávaného Crania Slepce. Princezna na Isarell ani nepohlédla. To bylo dobré. Jakmile by o ni jevila významnější zájem, Ymiřiny šance by znatelně poklesly. Ovšem podle toho, jak se tvářil kníže Demnogonis po příchodu z porady, zřejmě Sitté řešili něco podstatně důležitějšího. Když Jirro přelétl pohledem z tváře jednoho krále na dalšího, nepochyboval o závažném charakteru celé schůze. Zřejmě i proto přivedli stínové bojovníky zajaté při posledním nájezdu na pohraniční vesnice. Nejvyšší velení se potřebovalo povyrazit. Trubači zatroubili slavnostní fanfáru a povstal velmistr řádu Mlčenlivých. Byl to zavalitý muž s měkkou tváří, ale tvrdýma očima, tradičně holou hlavou a netradiční kozlí bradkou, jemuž letos připadlo slovní vedení Rady. „Předstupte, kdo máte Radě co říci!“ zvolal velmistr hlasitě. Z hloučku žadatelů vykročil obrovský muž v lesklé zbroji. V podpaží držel helmu s rudým chocholem a kráčel vzpřímeně a rázně, na první pohled voják a rytíř. Ostře řezanou, hladce oholenou tvář s výraznými lícními kostmi a uhlazenými světlými vlasy omlazovaly jasné, živé a inteligentní modré oči. Jinak už očividně šlo o staršího muže a zkušeného válečníka.
100 Ukázka elektronické knihy