„Slyšeli jste?“ pravila kvapně. Rychle vstala a postavila se zbraním do drah výstřelu. Zakrýt však všechny najednou bylo nemožné. Coupetovi stáli v rozptylu. „Daniel promluvil, slyšeli jste?“ zoufale zopakovala. „Promluvil!“ Zbraně poklesly. „Ne!“ zvolal Starý Coupet. „Nerozuměl jsem mu ani slovo. Synové, zbraně neskloníte, dokud já nenakážu. Jak jsem říkal, nerozuměl jsem!“ Starý Coupet zalomil ruce v bok. „Nerozuměl jsem!“ „To proto,“ Danielovy hlasivky těžce vypustily slova, „že jsem nemluvil s vámi, ale s paní Rouvierovou,“ odkašlal si a vyplivl sliny z úst, které se rychle ztratily ve stéblech promočené trávy. Starý Coupet se opět ocitl za Angličanem a surově sevřel jeho rameno. Trhl s ním do strany. Poraněná ruka Danielovi nedokázala zabránit pádu. Svalil se na záda do mokré trávy. Laetitia vyjekla a klekla si vedle něho. „Tak je to pravda, že umíš francouzsky,“ pravil přísně Starý Coupet. „Dokonce lépe, než jsem čekal. Skoro bych si tě spletl s rodilým Francouzem. Pro tenhle okamžik sis zachránil život. Zdůrazňuji – jen pro tenhle okamžik.“ „A co teď?“ zasípal Daniel. Vtom se ve světle petrolejové lampy, která zaháněla stíny přes otevřené dveře do kuchyně, objevil rys Vincenta Coupeta. Všichni k němu překvapeně vzhlédli. Reflektivně i jejich zbraně upoutal. „To jsem jen já,“ pravil a mírně nadzvedl své paže, aby všem ukázal, že není pro ně nebezpečím. „Chodíš jako duch. Příště se ohlas! Mohli jsme tě zastřelit,“ zabručel Starý Coupet. Víčka se mu zúžila. „Jste venku hrozně hluční,“ odpověděl mu Vincent chladně. „Proč už s ním nejste vevnitř? Nebyl to dobrý nápad jít s ním ven. Zaslechl jsem vás už od lesa. Doufám, že jste nechtěli střílet. Štěstí, že tu není žádná hlídka.“ 98 | Poslední dny v záři
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287443
Na okamžik padlo ticho. Postupně se všechny oči upřely na Starého Coupeta, aby vyčetly, co udělá. Na okamžik spatřily zamyšlenou vousatou tvář. „Odveďte ho dovnitř,“ pravil poté rozmrzele. Napětí, které tu ještě před několika vteřiny panovalo, se rozplynulo. Laetitia si Vincenta pohledem změřila. Jeho bystrost byla děsivá a ledově klidná hlava dokázala zchladit i horkokrevnost Starého Coupeta. „Dobře to dopadlo,“ Daniel zašeptal pro ni. Laetitia slova zachytila a nepatrně přikývla. To už ho Coupetovi synové chytli za paže a odvedli zpátky do kuchyně. Sledovala, jak je následuje Starý Coupet, a poté její pozornost upoutala nabídnutá dlaň. „Pojďte nahoru. Pomohu vám vstát.“ Laetitii překvapilo, čí byla. Místo Renata Jadeho po jejím boku stál Vincent. Neodmítla nabídnuté pomoci a vstala. Promočená kolena ji až nepříjemně studila. Renato se u ní objevil až poté. „Jsi v pořádku?“ zeptal se. Laetitia jen přikývla. Byla podrážděná, rozrušená a promrzlá. Jediné, co ji teď zajímalo, bylo, co ještě Starý Coupet zamýšlí. Pospíšila si do domu. Renato Jade a Vincent Coupet přišli jako poslední. Daniela usadili na židli naproti oknu a Laetitia se posadila vedle něho. Střídala pohledy mezi jeho znavenou tváří a poraněnou rukou. Krev byla stále čerstvá, ale již tolik netekla. Jen několik kapek poskvrnilo podlahu. Daniel si ruku položil do klína. Starý Coupet se umístil na lavici pod oknem a ostatní si posedali okolo. Vyčkávali, co se bude dít dál. Pak Starý Coupet promluvil. Nařídil zakrýt okenice a dveře: „Nesmí se ven dostat ani paprsek světla,“ pravil. Jeho synové se toho úkolu zhostili. Poté se všichni opět usadili ke stolu. „A teď řekneš, Angličane, co víš,“ Starý Coupet se zhostil slova. „V prvé řadě zavažte tomu Angličanovi ruku. Ztratil již dost krve. A přiPoslední dny v záři | 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287443
neste mu deku, vždyť se klepe jak osika,“ pravil nakonec. Konečně mohla Laetitia pro Daniela něco udělat. …
Nemusel padnout žádný rozkaz. Brzy byla Laetitia v pohybu. Když Daniela přikrývala dekou, sama cítila jeho chvění. Byl opravdu promrzlý. Více ji však trápila rozříznutá dlaň i předloktí. Okolí zranění oteklo a rozsah pohybů byl pravděpodobně omezen. Ne bezdůvodně se obávala otravy či hnisu. U dezinfekce rány alkoholem nešetřila. Daniel po tu dobu ani nepovzdechl. Občas uvolnil bolest cuknutím paže. Poté si k němu Laetitia opět přisedla. Na stolech se objevily sklenice s vodou a Renato Jade se nakonec usadil na schody. Starý Coupet využil časové prodlevy a vyslal ven dva syny, aby pohlídali okolí statku. Jeden se měl zhostit pozice nedaleko vstupních dveří. Druhý okolí lesa. Pak Starý Coupet promluvil k Angličanovi. Chtěl vědět všechno, co se týkalo jeho pobytu tady. Důvody a příčiny. „Tak, a teď mluv,“ vybídl ho. „Těžko říct, kde začít,“ pravil Daniel unaveným, ale klidným hlasem, „ale zdá se, že mi možná už věříte, že jsem Angličan.“ „Angličane, nepleť si dojmy,“ odpověděl Starý Coupet, „zatím jen víme, že dokážeš mluvit po našem. Nějak jsi na paní Rouvierovou zapůsobil. Ona má hodné srdce. O to lépe ji člověk dokáže oklamat. Teď jsme jen došli do bodu, kdy teprve s tebou můžeme začít konverzovat. Až potom se rozhodne, co s tebou. Pro tebe nebezpečí nijak nepominulo. Tak jsi snad dostal rozum a budeš spolupracovat.“ Danielovi vyhovoval tento okamžik. Konečně mu budou naslouchat. Váhal však, jaká slova vyslovit. „Nehodláš mluvit? To pro mě znamená, že nejsi Angličan,“ pravil Starý Coupet. „Radím ti, měl bys již začít. Myslím, že už moc dobře víš, čeho jsem schopen.“ 100 | Poslední dny v záři Ukázka elektronické knihy