„Slyšeli jste?“ pravila kvapně. Rychle vstala a postavila se zbraním do drah výstřelu. Zakrýt však všechny najednou bylo nemožné. Coupetovi stáli v rozptylu. „Daniel promluvil, slyšeli jste?“ zoufale zopakovala. „Promluvil!“ Zbraně poklesly. „Ne!“ zvolal Starý Coupet. „Nerozuměl jsem mu ani slovo. Synové, zbraně neskloníte, dokud já nenakážu. Jak jsem říkal, nerozuměl jsem!“ Starý Coupet zalomil ruce v bok. „Nerozuměl jsem!“ „To proto,“ Danielovy hlasivky těžce vypustily slova, „že jsem nemluvil s vámi, ale s paní Rouvierovou,“ odkašlal si a vyplivl sliny z úst, které se rychle ztratily ve stéblech promočené trávy. Starý Coupet se opět ocitl za Angličanem a surově sevřel jeho rameno. Trhl s ním do strany. Poraněná ruka Danielovi nedokázala zabránit pádu. Svalil se na záda do mokré trávy. Laetitia vyjekla a klekla si vedle něho. „Tak je to pravda, že umíš francouzsky,“ pravil přísně Starý Coupet. „Dokonce lépe, než jsem čekal. Skoro bych si tě spletl s rodilým Francouzem. Pro tenhle okamžik sis zachránil život. Zdůrazňuji – jen pro tenhle okamžik.“ „A co teď?“ zasípal Daniel. Vtom se ve světle petrolejové lampy, která zaháněla stíny přes otevřené dveře do kuchyně, objevil rys Vincenta Coupeta. Všichni k němu překvapeně vzhlédli. Reflektivně i jejich zbraně upoutal. „To jsem jen já,“ pravil a mírně nadzvedl své paže, aby všem ukázal, že není pro ně nebezpečím. „Chodíš jako duch. Příště se ohlas! Mohli jsme tě zastřelit,“ zabručel Starý Coupet. Víčka se mu zúžila. „Jste venku hrozně hluční,“ odpověděl mu Vincent chladně. „Proč už s ním nejste vevnitř? Nebyl to dobrý nápad jít s ním ven. Zaslechl jsem vás už od lesa. Doufám, že jste nechtěli střílet. Štěstí, že tu není žádná hlídka.“ 98 | Poslední dny v záři
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287443