K APITOL A 7 PSANÍ HUDEBNÍCH DĚJIN
Ačkoli většina etnomuzikologů je hudebními etnografy, provádí terénní výzkum a píše o takzvané etnografické přítomnosti, někteří jsou hudebními historiky. Ti pracují především s dobovými rukopisy v knihovnách a archivech, s již existující odbornou literaturou a nahrávkami. Platí to zejména pro ty, co se věnují východní, jihovýchodní, jižní a západní Asii, tedy oblasti s dlouhými hudebními dějinami v písemné tradici. Ale, je-li to možné, i hudební etnografové často tráví dost času odkrýváním minulosti studovaných tradic. Dělají to, aby pochopili, jak se věci dostaly do stavu, v němž se aktuálně nacházejí, proč se tradice proměňují a jak si lidé ve studované kultuře tvoří prostřednictvím současných hudebních praktik své vlastní hudební dějiny.
Hudební dějiny Ze způsobu, jakým etnomuzikologové píší dějiny hudby provozované ve vzdálené minulosti, vysvítá, že historiografie a etnografie od sebe nejsou až tak vzdálené. Aby mohl Joseph Lam popsat téma své knihy State Sacrifices and Music in Ming China (Státní oběti a hudba v mingské Číně, 1368–1644), čerpá ze „standardních pramenů“ dynastie Ming, mezi něž patří Ming š’-lu neboli Pravdivé záznamy dynastie Ming.68 K sepsání těchto dějin prostudoval notové záznamy z období dynastie Ming, které v roce 1984 objevil a které „uchovávají rozsáhlý repertoár tří set dvaceti dvou státních obětních písní“. S využitím těchto pramenů vytváří hudební dějiny, v nichž lze najít ozvěny některých témat 68
Jde o soubor třinácti kronik vlád jednotlivých císařů dynastie Ming, která v Číně panovala v letech 1368–1644. Je to jeden ze základních pramenů k historii Číny v této době. Označení „standardní“ se v tomto kontextu používá pro oficiální dokumenty vzniklé v císařských úřadech (pozn. překl.).
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287350