To be Jak propast nezměrná je lidská bolest! Kdo kdy zahlédl její dno ponuré? Nastavte uši do té temné jámy dávno minulých časů… Dovnitř padá slza věčnosti! K těm bezbranným ústům, jimiž už dávno zahýbal náš život, jen přistupte zvědaví… Zasténání ozve se rozechvěle z bílých kostí! Život je bolest. A je taky temný, ale život je dokonce i v hrobce, kde rozpouští se oddělená hmota; ovšem věčný duch, substance člověka trpí pořád dál. Marně by sebevrah šermoval kolem sebe nožem, totiž zabít se je na nic! Změní se způsob, nezničitelná bytost pokračuje! V tobě, bolesti, v tobě přebýváme. Je nejvyšším cílem z cílů nejvyšších ztratit se v nicotě a zničit sebe, spát zcela bez snů…! Život pokračuje i za ledovými okraji hrobky! Smrt není! Marně ji nahlas voláte, duše bez naděje! Nás neúprosně na jiný svět vede soužených duší poskytovatelka! Oddechu není! 97
antologie ES bookF.indd 97
08.10.18 11:03
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287317