Komunikace s nemocným
Rozhovor lékaře s pacientem
Naše komentáře
L: „Vítejte, paní Střelecká. Mám pro vás dobré zprávy. Vaše léčba byla úspěšná.“
Navození příjemné atmosféry v úvodu rozhovoru (+).
P: „To jsem ráda, pane doktore. Čili jsem zdravá?“ L: „Podle výsledků vyšetření je vše v pořádku. Jste v remisi, to znamená, že vaše je tělo bez příznaků onemocnění a můžete se vrátit ke spokojenému životu, který vám během léčby tak chyběl.“
Lékař oznamuje pacientce, že je v remisi, a vysvětluje, co to znamená (+). Lékař dává najevo, že si pamatuje, jak během léčby toužila po životě, jaký měla před nemocí (+).
P: „Těším se, ale také mám strach. Co když se mi nemoc vrátí? Další léčbu bych už asi nezvládla.“
Pacientka mluví o svých ambivalentních pocitech – těší se z dobré zprávy, ale má i strach z návratu nemoci.
L: „Ale prosím vás, takové myšlenky! Nyní se máte těšit z toho, že jste léčbu zvládla a ukončila. Nebudu vám lhát, že se vám nemoc nikdy nemůže vrátit.
Snaha lékaře udržet pozitivní naladění na úkor pochopení obav pacientky. Lékař vymlouvá pacientce její pocity, neprojevuje porozumění tomu, co prožívá.
Ale teď jste v pořádku, tak nemyslete na nic špatného. Víte, jak se vyzdvihuje pozitivní myšlení,“ lékař se na pacientku usměje, „tak ho trénujte a nestresujte se.“
Lékař připomíná pozitivní myšlení, což může být užitečná technika pro pacientku, ale způsob, jakým o něm hovoří, je proti principům pozitivního myšlení. Říci pacientce „Nestresujte se!“, kdy jí připomíná stres, a „Nemyslete na nic špatného“ připomíná to zlé – jeden z principů pozitivního myšlení je myslet na to, co chceme, ne na to, co nechceme. Například: „Jsem uvolněná, všímám si toho dobrého …“
P: „Já vím, pane doktore, vždyť jsem také četla, že když člověk nemyslí pozitivně, může si nemoc přitáhnout, a to mě vystrašilo. Totiž, někdy mám všelijaké myšlenky a neumím se jich zbavit. Například, když si představím, že začne moje tělo po ukončení léčby zase produkovat nemocné buňky, přepadá mě úzkost. Snažím se dělat všechno proto, abych znovu neonemocněla, začala jsem se velmi zdravě stravovat, učím se meditovat, ale zda to bude stačit na to, aby se nemoc nevrátila, nevím... “
Pacientka celkem živě vizualizuje své strašidelné představy, mluví i o svých obavách, že se jí nemoc vrátí, i když se snaží žít zdravě.
L: „Hlavně se nestresujte a nic katastrofického si nepředstavujte, nyní se nemáte čeho bát.
Lékař opět neakceptuje její prožívání. Navíc to, že pacientce řekne, aby se nestresovala a nebála, jí nepomůže v tom, aby to i dokázala.
Budete chodit na pravidelné kontroly a kdyby se něco zjistilo, budeme to řešit. Platí? Uvidíme se za měsíc na kontrole.“ Lékař se otáčí k počítači.
Lékař přechází od pocitů pacientky k organizačním věcem (kontroluje). Ukončuje rozhovor a i neverbálně (otočení k počítači) dává signál, že má další práci.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287311