Komunikace s nemocným
Rozhovor lékaře s pacientem
Naše komentáře
L: „Vítejte, paní Střelecká. Mám pro vás dobré zprávy. Vaše léčba byla úspěšná.“
Navození příjemné atmosféry v úvodu rozhovoru (+).
P: „To jsem ráda, pane doktore. Čili jsem zdravá?“ L: „Podle výsledků vyšetření je vše v pořádku. Jste v remisi, to znamená, že vaše je tělo bez příznaků onemocnění a můžete se vrátit ke spokojenému životu, který vám během léčby tak chyběl.“
Lékař oznamuje pacientce, že je v remisi, a vysvětluje, co to znamená (+). Lékař dává najevo, že si pamatuje, jak během léčby toužila po životě, jaký měla před nemocí (+).
P: „Těším se, ale také mám strach. Co když se mi nemoc vrátí? Další léčbu bych už asi nezvládla.“
Pacientka mluví o svých ambivalentních pocitech – těší se z dobré zprávy, ale má i strach z návratu nemoci.
L: „Ale prosím vás, takové myšlenky! Nyní se máte těšit z toho, že jste léčbu zvládla a ukončila. Nebudu vám lhát, že se vám nemoc nikdy nemůže vrátit.
Snaha lékaře udržet pozitivní naladění na úkor pochopení obav pacientky. Lékař vymlouvá pacientce její pocity, neprojevuje porozumění tomu, co prožívá.
Ale teď jste v pořádku, tak nemyslete na nic špatného. Víte, jak se vyzdvihuje pozitivní myšlení,“ lékař se na pacientku usměje, „tak ho trénujte a nestresujte se.“
Lékař připomíná pozitivní myšlení, což může být užitečná technika pro pacientku, ale způsob, jakým o něm hovoří, je proti principům pozitivního myšlení. Říci pacientce „Nestresujte se!“, kdy jí připomíná stres, a „Nemyslete na nic špatného“ připomíná to zlé – jeden z principů pozitivního myšlení je myslet na to, co chceme, ne na to, co nechceme. Například: „Jsem uvolněná, všímám si toho dobrého …“
P: „Já vím, pane doktore, vždyť jsem také četla, že když člověk nemyslí pozitivně, může si nemoc přitáhnout, a to mě vystrašilo. Totiž, někdy mám všelijaké myšlenky a neumím se jich zbavit. Například, když si představím, že začne moje tělo po ukončení léčby zase produkovat nemocné buňky, přepadá mě úzkost. Snažím se dělat všechno proto, abych znovu neonemocněla, začala jsem se velmi zdravě stravovat, učím se meditovat, ale zda to bude stačit na to, aby se nemoc nevrátila, nevím... “
Pacientka celkem živě vizualizuje své strašidelné představy, mluví i o svých obavách, že se jí nemoc vrátí, i když se snaží žít zdravě.
L: „Hlavně se nestresujte a nic katastrofického si nepředstavujte, nyní se nemáte čeho bát.
Lékař opět neakceptuje její prožívání. Navíc to, že pacientce řekne, aby se nestresovala a nebála, jí nepomůže v tom, aby to i dokázala.
Budete chodit na pravidelné kontroly a kdyby se něco zjistilo, budeme to řešit. Platí? Uvidíme se za měsíc na kontrole.“ Lékař se otáčí k počítači.
Lékař přechází od pocitů pacientky k organizačním věcem (kontroluje). Ukončuje rozhovor a i neverbálně (otočení k počítači) dává signál, že má další práci.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287311
Jak mluvit o úspěšném ukončení léčby
Rozhovor lékaře s pacientem
Naše komentáře
P: „Pane doktore, promiňte, že zdržuji, ale mohu se ještě na něco zeptat? Přestože mi léčba skončila, stále se cítím během dne unavená a málo toho zvládám. Už mi to i muž vyčetl, prý do kdy chci takto polehávat. Říká, že bych měla jít co nejdříve do práce, ale já se na to vůbec necítím. Nevím, jestli se tam dokážu vrátit a zda tu práci zvládnu.“
Pacientka vnímá, že lékaře otázkami zdržuje, ale nedá se odbýt a pokračuje v rozhovoru. Svěřuje se se svou únavou, přístupem manžela a svými pochybnostmi, zda zvládne návrat do práce.
L: „To je normální, že jste unavená, to všechno přejde. Muž ať vám nic nevyčítá a vy musíte být trpělivá, těšit se ze života a odhánět černé myšlenky, platí? Tak se držte a na shledanou.“
Lékař pacientčiny pocity nejprve akceptuje (+) – ví, že se u pacientů po ukončení léčby často objevuje únava – nevysvětlí to však pacientce, která na rozdíl od něj neví, jak to po léčbě může vypadat a co prožívá většina pacientů. Doporučení, aby byla trpělivá a užívala si život, by v podstatě mohlo být v pořádku (+), ale chybí informace, které by pacientce usnadnily možnost porozumět svému stavu, což by jí následně pomohlo lépe se vyrovnat s momentální situací.
P: „Pokusím se, pane doktore, na shledanou.“
Pacientka zřejmě odchází s pocitem nepochopení a s nedostatkem informací, které by jí pomohly období po nemoci zvládnout.
Jen zopakujeme: Remise znamená pro pacientku návrat k „normálnímu“ životu. S úlevou končí léčbu, raduje se z uzdravení a touží po novém začátku. Pacientka by však měla vědět o možných potížích, které se mohou objevit, a stejně tak by měla znát možnosti, které jí pomohou je zvládnout. Rozhovor o ukončení léčby by měl lékař tedy vést tak, aby pacientku připravil i na to, že kromě radosti z uzdravení se při zařazování do každodenního života mohou objevit fyzické i psychické potíže a jejich zvládnutí vyžaduje čas. Analýza rozhovoru Shrnutí pomáhajících reakcí lékaře Lékař navozuje od začátku pozitivní atmosféru. Je dobré oslovovat pacientku jménem, je dobré být pozitivní (srdečný, osobní v kontaktu) nezávisle na tom, zda máme dobré zprávy, nebo ne. Lékař oznamuje pacientce, že je v remisi, a vysvětluje, co to znamená. Vysvětlení medicínského pojmu jazykem pacienta je důležitá věc. Lékař dává najevo, že si pamatuje, co pacientka prožívala během léčby (jak toužila po normálním životě, jaký žila před nemocí). Toto je projev osobního přístupu. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287311
Komunikace s nemocným
Doporučení, aby byla trpělivá a užívala si život, je dobré doporučení, pokud je spojeno také s vysvětlením toho, co v tomto rozhovoru chybělo – že v remisi mohou pacienti prožívat i negativní fyzické a psychické stavy. Větou „To je normální, že jste unavená…“ lékař projevil porozumění pro pacientčino prožívání, bylo by však zapotřebí poskytnout jí více informací o zkušenostech pacientů v remisi a také si s ní promluvit o tom jak obtěžující pocity a situace v remisi zvládat. Shrnutí nevhodných reakcí lékaře Lékař neprojevoval pochopení pro prožívání pacientky – spíše bagatelizoval a odmítal její pocity a myšlenky (pozitivní byla snaha, aby se pacientka netrápila, ale nevhodný byl prostředek dosažení tohoto cíle). Pacientka se dozvěděla, na co nemá myslet a co nemá dělat, ale nedostala žádné rady jak zvládnout negativní myšlenky nebo jak se dopracovat k těm pozitivním. Pacientka nedostala informace, které by ji mohly uklidnit – například vysvětlení, že fyzické obtíže (zejména únava, vyčerpanost) mohou po ukončení léčby nějaký čas přetrvávat a postupně budou odeznívat. Pacientka nedostala nasměrování, co může sama pro sebe udělat a kde najde spolehlivé zdroje pomoci. Pacienti často mají naléhavou potřebu chytit se něčeho, co jim pomůže a co jim dá naději, že neonemocní znovu. Samozřejmě, částečně se se svými strachy musí naučit žít. Ale určitě jsou i věci, které každý pacient může udělat pro to, aby posílil své nazpět získané zdraví. Pokud pacienta lékař nenasměruje a nepoučí, tak riskuje, že pacient zvolí nespolehlivé zdroje pomoci. Lékař neposkytoval pacientce prostor na to, aby se ptala. Naše konkrétní pacientka si ho sama vyžádala, když chtěl ukončit rozhovor (mnoho pacientů tak asertivních není). Lékař by měl vytvořit prostor pro otázky a uvědomit si, že pokud se pacient sám na nic neptá, neznamená to vždy, že mu je všechno jasné. Často neví, na co se má ptát, co by měl vědět, s čím má počítat. Lékař ukončil rozhovor, přestože pacientka žádala o radu, vysvětlení a podporu. Shrnutí rozhovoru o remisi V tomto rozhovoru se objevilo mnoho témat, která po ukončení léčby trápí mnoho pacientů. Únava a vyčerpanost je problém, se kterým pacienti po ukončení léčby často bojují. Je důsledkem prožitého stresu a úzkosti z onemocnění, kumulativní zátěže z léčby, úlevy po jejím ukončení a často kombinací všeho dohromady. Pacienti chtějí začít normálně žít, ale únava jim to nedovoluje. Tento problém může přetrvávat několik týdnů, ale i několik měsíců. Je dobré, když vědí, že takové stavy jsou normální a nemusejí se znepokojovat, a když dostanou od lékaře doporučení jak je co nejlépe zvládat. Strach z návratu onemocnění je noční můrou mnoha pacientů, kteří ukončí léčbu. Je těžké začít opět důvěřovat svému tělu, když už jednou selhalo. Skutečnost, že pacient nebude pod neustálým dohledem lékařů, může proto vyvolávat úzkost. Tato zvýšená úzkost způsobuje, že často i ty nejmenší a s onemocněním vůbec nesouvisející zdravotní potíže mohou u pacienta vyvolat paniku, že se nemoc vrátila. Je to po100 Ukázka elektronické knihy