„Nezlobte se, nemůžeme dělat žádnou výjimku. Musíte se podrobit i osobní prohlídce.“ Omluvně se pousmál. „Jste kolega. Samozřejmě jen formálně.“ „Jsem vám k službám,“ řekl Belan. Oba důstojníci po tomto úvodu vyšli na chodbu a na jejich pokyn se do kajuty vřítili tři mladí námořníci. Jeden z nich zběžně prohledal Belana, nemá-li u sebe nějakou zbraň, zatím co Charlotta Moroisová se snažila s Belanem rozloučit nesmělým máváním. Odcházela za důstojníky Atlantidy do kajuty doktora Billa. Mladí námořníci prohledali kajutu velmi důkladně. S bílými rukavičkami na rukou připomínali Belanovi celníky, kteří se tváří, jakoby opravdu hledali nějaké drogy a byli si jisti, že je najdou právě v této kajutě. Přemýšlel, kde k těm rukavicím vlastně přišli. Přece nemohli počítat s podobnou akcí. Když se podívali i do Belanova kufru, prohledali jeho korespondenci a odšroubovali stěnu nad miniválendou, zasalutovali a odešli. Prohledali-li tak důkladně celou vzducholoď, bylo nemožné, aby přepadení Charlotty Moroisové neobjasnili. A přesto večer, kdy se Posel míru konečně vydal napříč Spojenými státy směrem k New Yorku a když na vzducholodi zůstalo jen několik málo hlídkujících vojáků z Atlantidy, byli členové posádky diskrétně, každý zvlášť - požádáni o zvýšenou opatrnost. Žádný usvědčující materiál a žádný raněný se na Poslu míru nenašel. V podezření nadále zůstávali všichni cestující.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287264