98
Maria Grundová
chodců s tácy a kupony. Matka s křičícím dítětem v náručí. V kiosku pak pár školáků, kteří jedí bonbony na váhu přímo z regálu. Jeden z nich si nacpe bonbon do pusy, zašklebí se na ostatní a plivne ho zpátky. Když si všimne, že se na něj Eir dívá, ukáže jí prostředníček. Eir se odebere k pokladně a cestou si ještě vezme jeden sendvič. Zaplatí a jde si ho sníst ke stolku na stojáka. Najednou jí někdo položí ruku na rameno. „Tohle jste si tam zapomněla.“ Žena kolem třicítky s příjemným hlasem se na ni usměje a podává jí peněženku. Musela ji zapomenout u pokladny. Žena má lesklé heřmánkově světlé vlasy a jemně nalíčené oči. Vypadá jako vystřižená z titulní stránky nějakého módního časopisu. Přes barevnou soupravu má přehozenou pelerínu s imitací kožešiny lišky nebo polárního zajíce. „Ráda vidím, že se ze všech nestali vegani,“ pokračuje žena a s úsměvem kývne na Eiřin špíz v krabičce. „Jo. Víte, rodiče nám nedovolovali jíst maso, takže podle mě se jedná o protest,“ odpoví Eir a trapně se usměje. Nacpe si poslední sousto do úst a hodí krabičku do koše. Pak otevře balený sendvič. „Počkejte,“ zarazí ji žena. Nahne se k ní a rukavicemi jí rychle setře trochu omáčky, která jí ulpěla na bundě. Voní podobně jako ženy, kterým Cecilia kradla šály a doplňky, aby získala peníze na drogy. Parfém byl na jejím oblečení cítit klidně i několik dní, zvlášť když šály nějaký čas nosila, než je prodala. „Díky,“ poděkuje Eir. Žena se usměje. „Benjamine?“ zavolá a otočí se. Přichází k ní teenager v tlusté kanárkově žluté pláštěnce s pytlíkem bonbonů. Moc se ženě nepodobá, ale Eir předpokládá, že tohle enormně velké dítě musí být její syn. Možná podle očí se stejným leskem, přestože
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287233