Poplácal poslední krávu po hřbetě a vypustil ji za ostatními zpátky na louku. „Nejvíc se mi stýskalo po Noddym. Nebyl tam jediný kůň, který by se mu vyrovnal, no vážně.“ „A jaké to bylo?“ zeptala se Kája opatrně. „Být zase zpátky, potom co tvůj táta umřel?“ „Prvních pár dnů mi bylo divně, když jsem šel kolem domu, kde jsme bydleli. Pak jsem jednou trénoval venku a najednou jsem byl přesně v místě, kde táta spadl. Neměl jsem v plánu tam jet, ale nesoustředil jsem se a prostě jsem se tam ocitl. Tak jsem zastavil a přemýšlel o tátovi a měl jsem pocit, jako bych s ním mluvil. Řekl jsem mu o našem plánu s Noddym a že bych na něm chtěl jet Derby. A cítil jsem uvnitř takový zvláštní klid, jako by mi to schválil nebo něco takového. A když jsem se pak znovu rozjel, byl jsem šťastnej. Opravdu šťastnej, víš, možná poprvé od chvíle, kdy umřel.“ „Myslím, že to byla dobrá věc, žes tam jel,“ prohlásila Kája zamyšleně. „Jo, já taky,“ souhlasil Sam. „Ten večer jsem pak zašel do hospody, kam táta chodíval s kamarády, a oni tam všichni byli. Začali jsme o tátovi mluvit a oni mi o něm vyprávěli legrační historky. Smáli jsme se a bylo mi dobře. Bylo příjemné o něm mluvit a nebýt přitom smutný. Všichni se mimochodem hrozně těší. Dívali se, jaký má Vznešený Bojovník kurz, a má tisíc ku jedné. Každý si na něj něco málo vsadil. Taková malá symbo lická vzpomínka na tátu a taky tak trochu podpora pro mě.“ „Páni,“ řekla Kája. „Zdá se, že jestli vyhraje, možná se změní život více lidem, nejen nám.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287203