Žijeme v době, kdy je téměř všechno okamžitě online – fotografie, obrazy, záznamy na sociálních sítích – do jisté míry jde o deníkové záznamy třetího tisíciletí. Neztrácí se v tom jisté kouzlo fotografie? Nebo naopak ožívá jiné? Myslím, že to skutečně zbavuje fotografii jedné vrstvy mystičnosti. Magie procesu a vlastně i skutečnost, že má člověk omezené možnosti a fotek nemůže udělat tolik. Je třeba jinak uvažovat, hodně si představovat. Analogovou fotografii považuju za totální mystérium. Klasickou školou jsem odkojená natolik, že ani když fotím digitálem, tak se na to vůbec nedívám, dokonce do té míry, že to můžu mít špatně naexponovaný. Měla bych si to korigovat hned, ale přijde mi to nepatřičný. Je to prostě jiná disciplína. Dneska hraje daleko větší roli selekce, i ve smyslu, že naopak často chybí. Dobrá fotka se pozná vždycky, ale na to, kolik jich vzniká, je těch opravdu dobrých zatraceně málo. Pořád přichází nové trendy a tendence, ale přitom jsou si ty fotografie strašlivě podobné. Je mnohem těžší individualizovat si rukopis. Neříkám, že nemožné, ale vyžaduje to obrovskou vůli a nasazení, zejména při editování, a tím nemyslím postprodukci, to je podle mého názoru slepá ulička. Strašně důležitá je vědomá složka procesu. Jsou lidé, kteří vlastně neumí udělat blbou fotku, ty to mají fajn. A není jich málo. Mají cit pro atmosféru a vyhmátnou to tak, že je to tam skoro vždycky. To je pak radost se na to dívat. Druhá věc je, jestli z toho může vzniknout něco trvalejšího než jenom sled krásných fotek. Jestli by člověk chtěl mít doma takovou knížku. To je veliká otázka. Určitě si ale nemyslím, že by měl kvůli těmto médiím snad nastat konec fotografie nebo něco podobného, to se vytříbí. To, že drtivá většina lidí má šílenou potřebu vyfotit krásnou kytku a západ slunce, je jejich plné právo. Nebo večeři. Nebo večeři. Proč ne. To prostě tak je. Ale i na Instagramech pak poznáte, když to tam někdo má. Ale lidi si občas pletou dvě věci – fotit krásný věci a mít krásný fotky. To je jedna z velkých pastí ve fotografii. Marie Tomanová v jednom z rozhovorů v tomto čísle říká, že momentálním trendem v New Yorku je focení na analog a následný převod do digitální podoby a umístění na Instagramu.
100 — 101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS287048