fie‰it neÏ vyplout z jejich úrovnû, ale to hlavou nelze. KdyÏ je nejhÛfie, veìte vnitfiní dialog, kdy jedna ãást ve vás jakoby hovofií k té druhé, jeÏ je boÏská. Princip pozorování je, Ïe se vás to pfiestane dot˘kat. Pamatuji si, jak jedna zralá Ïena se v autû pfii cestû z chaloupky rozklepala, protoÏe dostala nepfiíjemnou sms zprávu od svého táty. Aã má uÏ sama dávno dospûlé dûti, její otec na ni stále velmi naléhá jako na malou holku, cosi jí vyãítá a svazuje ji. Kolektivnû jsme jí na to fiíkaly, aÈ si uvûdomí, Ïe to je její velk˘ uãitel. „Má tû rád, ale projevuje to takhle, protoÏe jinak neumí. Chce to jenom jin˘ úhel pohledu, a jak uÏ tam pak to svût˘lko je, prorazí. Podûkuj mu za to krásné, co ti dal, a uvûdomuj si program, kter˘ to celé spou‰tí, protoÏe to je první krÛãek k jeho rozpu‰tûní. Najednou tam bude úplnû jiná energie a to je láska. Pfiijmi tu zdánlivou realitu takovou, jaká je, a buì opravdu vdûãná za v‰echno.“ Ti, ke kter˘m máme nejblíÏ – a to je právû pokrevní rodina – jsou na‰ím nejvût‰ím zrcadlem. MÛÏeme si v‰ak b˘t jistí, Ïe jednoho dne se v‰echny karmické uzly rozváÏou. Do té doby si mÛÏeme stûÏovat leda tak na nádraÏí a samozfiejmû jenom na sebe, resp. na to, co jsme si v nevûdomosti nabrali do karmického batohu. V‰echen ,pracovní materiál‘, kter˘ nám má dopomoci k poznání sebe sama, jsme si vybrali sami a pak uÏ jenom ãekáme, kdy pfiijde záblesk poznání, Ïe je tfieba nûco zmûnit. A kde jinde neÏ u nás samotn˘ch.
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286846