II.
Minutu dvě Elijáš mlčí. „Nic hrozného. Pokud se budeš řídit pravidly.“ Elisse najednou dělá problémy držet hlavu vzpřímenou. „Jakými pravidly?“ „Ta se mění.“ „Můžeš mi říct, kdo to je?“ „Ne.“ „Pomůžeš mi?“ „Jak jen budu moct. Přísahám.“ Elissa se usměje. Z vynaloženého úsilí má na krajíčku. „To jsi moc hodnej. A taky odvážnej.“ Když se Elijáš nadechne, zní to, jako když přes suché listí fouká vítr. „Bude tě zkoušet. Většina lidí neobstojí.“ „Jak, zkoušet?“ „To nevím. Budeš na to muset přijít sama. Ale druhou šanci nedostaneš.“ Elissa si olízne rty. Zběžně se podívá na zápěstí, šarlatové a lesklé. Radši se na něj dívat neměla. „Přežiju, když udělám všechno správně?“ Elijáš se za kuželem světla nehýbá, jako by něčemu naslouchal. Pak se znenadání postaví. „Co se děje?“ „Musím jít.“ „Proč?“ „Proto. Čas vypršel.“ Sevře se jí žaludek. „Přijdeš zase?“ „Jakmile to půjde.“ Elijáš přejde ke svíčce a odkopne ji. „Co děláš?“
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286709