Nastalo souhlasné ticho. „Ty jsi byla v neděli u zpovědi, neříkal ti Filip něco?“ obrátil se Karel na Marii. „Na nic jsem se neptala, normální zpověď. Ale svědek stejně ne smí nic říct. Bylo mu líto, že máma umřela tak brzy. Měl pocit, že je stále plná síly… A ty bys měl s bráchou občas zajít do kostela,“ odvedla řeč a otočila se na Karla. „Bratři přijdou, jen když někdo umře, tak to farář řekl.“ „Nemá mě rád kvůli Jaruně,“ ozval se Karel, ale vzápětí toho lito val. Byl rád, že to žádný ze sourozenců nekomentoval. Chvilku mezi nimi viselo ticho. „Nemůžeme nic prodat, to je blbý!“ řekl Jan trpce. Marie se na něho překvapivě podívala. „Nechápu, proč jste tak podělaný! Nevěříte si. Proto asi táta udě lal to, co udělal. Já vám vždycky říkala, že nic nechci, a to platí. Táta mi nařídil, abych vystudovala práva a naučila se, jak ochránit náš majetek. Nechtěla jsem do Prahy, ale tenkrát, to jste drželi hubu. Ani jeden jste se mě nezastal… Až tam mi došlo, že měl otec pravdu. A teď je to můj úkol. Vystuduju.“ „Proč mi táta nevěřil?“ zeptal se Karel sám sebe. „Mám z vás nej víc zkušeností… V hospodě mi už říkají mlynáři.“ A znovu se napil. „Ty už přestaň chlastat… a hlavně se ožeň. Ženskou máš, tak ne buď srab! Bude vám na mlýně líp.“ Pak se otočila na Jana a dodala. „Máminy sukně už se držet nemůžeš, tak se taky postav na vlastní nohy.“ Jan neřekl ani slovo, ale Karel vypěnil: „Nedělej nám tu, že jsi se žrala všechnu moudrost! Sama už máš naběháno, a chlapa nemáš!“ „Mám,“ odsekla Marie se stejnou razancí. Její odpověď měla pro bratry podobnou váhu jako zpráva o závěti. Nezmohli se ani na slo vo. Vzala láhev a nalila do tří sklínek.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286698