„A co takhle pomstu?!“ Huu! V ten moment nastalo hrobové ticho. Byl by slyšet i špendlík, kdyby upadl na dřevěnou podlahu. „Máte pravdu,“ šeptla po chvilce ticha a podívala se Kjelssonovi do oči. „Ano, je to pravda. Můj otec žil pro pomstu.“ „Co-že?“ špitla Lana. Skoro tomu nechtěla věřit. „Neznala jsi mého otce. Přistěhovala ses do Vindeby před šesti roky…“ „…před pěti,“ upřesnila Lana. „Letos to bude šest let, ale to je jedno.“ Pousmála se a napila se čaje. „Je možné, že by Isabel chtěla uskutečnit dědečkovu pomstu?“ zeptal se Kjelsson. „Myslím, že o historii mé rodiny nic neví. Je hodně uzavřená a zajímá se jen o sport.“ „O sport? O jaký sport?“ „Lyžování.“ „Aha.“ „Jaký sport jste měl na mysli, detektive? Nějaký silový?“ „A-ano.“ „Myslím, že by Isabel nikomu neublížila,“ podotkla, ale její pohled stranou vypovídal o menších pochybnostech. „To nebylo moc přesvědčivé, paní Sandrik.“ „Stalo se něco v minulosti?“ zeptala se Lana. „Ve škole měla problémy s jednou spolužačkou. Několikrát se poprali,“ odvětila Gisela.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286633