9 – Útočiště
Když nalezneme útočiště v Buddhovi, začneme vnímat přítomnost a všechny její vlastnosti, jež jsou pro nás podporou a pomocí. Tuto dharmakáju cítíme jako přítomnost, nikoli jako absenci. Takové prožitky se výrazně posilují přítomností sambhógakáji v podobě energetického projevení určitého božstva, jež je nám něčím blízké. Například máme-li vztah k Čänräzigovi nebo Táře a zvolíme si je jako své útočiště a při meditaci se zaměřujeme na jejich určité vlastnosti, skutečně začneme cítit přítomnost daného božstva. Není to pouhá imaginace. Pokud jsme schopni klidně sedět, ztišit mysl a invokovat obraz božstva, po čase vnímáme stále silněji jeho přítomnost v těle jako inspiraci a životodárnou sílu, jež posune mysl na vyšší úroveň důvěry a oddanosti. Nalezení útočiště v Buddhovi tedy není spojeno jen s postavou z dějin, ale je to především přítomnost určitých vlastností, je to zdroj, jenž nás podporuje, kdykoli to potřebujeme. Takové útočiště je obzvláště důležité v dobách, kdy se cítíme ztraceni a jsme zoufalí. Když jsem procházel těmito fázemi života, často jsem míval pocit odcizení od dharmy i od základu své vlastní buddhovské podstaty. V takových chvílích pro mě bylo velmi důležité úplně se uvolnit a otevřít pocitu útočiště v srdci. Tento proces mi připomíná jednu píseň Leonarda Cohena, níž zpívá o „štěrbině, kterou proniká světlo“. Při své práci terapeuta a učitele vídám spoustu lidí, kteří mají v krizových dobách života pocit, že se nemají kam obrátit. Cítí, že běžné strategie ega selhaly, a zoufale hledají něco, co by jim pomohlo. Pokud se věnují buddhistické praxi, navrhuji jim, ať vyhledají útočiště, kde by mohli klidně sedět a otevřít srdce a požádat o pomoc. Tato žádost o radu a vedení může být spojena s obětováním svíčky a modlitbami. Postup není až tak důležitý, nicméně vyhledání útočiště v Buddhovi nebo v určitých božstvech se může pro člověka stát velmi zásadním krokem. Jsou to chvíle uvolnění, odevzdání, požádání o pomoc a nasměrování. 85
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286623
Příprava na tantru
Když svým klientům navrhnu, ať vyhledají takové útočiště, často si všímám, že se jim ulevilo, protože mají pocit, že díky přítomnosti čehosi vyššího se dokážou lépe vypořádat se svými problémy. Mým úkolem není nabízet řešení, ale rozvíjet jejich bdělou pozornost, aby cítili, že se dostávají na jinou úroveň. Člověk sice ještě nemusí rovnou najít řešení problémů, ale ego se tím podvolilo možnosti zkusit nějakou jinou cestu. V přítomnosti buddhů vnímáme, že existuje cosi mimo běžný svět vědomé pozornosti, a tím, že nalezneme útočiště v Buddhovi, netrpíme pocitem osamělosti a nemusíme se uchylovat pouze k dharmě. Uvědomujeme si, že je ještě něco vyššího než my sami. Pro buddhisty není snadné takovou představu přijmout a já tím neříkám, že je nějaký věčný bůh, ale mluvím o vševědoucí mysli buddhů, kterou nazýváme dharmakája, jež je dynamickým zázemím a může s námi komunikovat, jsme-li dostatečně otevření a vnímaví. Za mraky pořád svítí slunce, a jakmile mraky odplují, cítíme naplno teplo jeho paprsků. Takže Buddhu coby útočiště je možné chápat na úrovni fyzického projevení neboli nirmánakáji nebo na úrovni energetického projevení v podobě božstev, což je sambhógakája, a také na nejjemnější úrovni přítomnosti moudré podstaty dharmakáji. Tyto tři úrovně chápeme jako Buddhovo tělo, řeč a mysl. Řečí je myšlena podstata energetického větru, jež se projevuje nespočtem prožitků zjevení božstev. Sangha neboli duchovní komunita se dá chápat na dvou úrovních. První se nazývá „árja sangha“ neboli „vznešená sangha“ a je to přítomnost těch, kteří jsou obdařeni hlubokým a stabilním poznáním podstaty reality. Právě díky hodnotě tohoto poznání je tato sangha mnohem spolehlivější a podnětnější. Druhý typ sanghy se nachází na běžné úrovni a je to komunita buddhistických žáků, jež bývá komplikovanější a méně spolehlivá, protože taková komunita mívá stejné vady a nedostatky jako jakákoli jiná komunita.19 86
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286623
9 – Útočiště
V určité fázi duchovního života je velmi přínosné najít lidi, s nimiž můžete sdílet stejnou úroveň poznání, takže se necítíte tolik izolováni. Mnozí lidé potřebují pocit soudržnosti, protože chtějí vědět, že někam patří, a tato opora nebývá v západním běžném světě příliš častý jev. Nicméně znám i spoustu lidí, kteří se začali věnovat buddhismu, ale toto pojetí komunity pro ně není přijatelné. Důvodem je zčásti fakt, že dnes existuje mnoho různých buddhistických škol a organizací a každá má svůj vlastní přístup k buddhistické praxi, takže není snadné určit, která je pro člověka nejvhodnější. Ve světě tibetského buddhismu je celá řada organizací a všechny nabízejí určité pojetí sanghy, ale není jednoduché hned do některé z nich vstoupit. Chcete-li dělat něco, co je mimo běžnou úroveň života, nevyhnutelně to znamená, že musíte mít podobný pohled na praxi a většinou i stejného učitele. Když najdeme komunitu, která nám opravdu vyhovuje, je dobré hned se do ní zapojit, protože získáme pocit podpory a povzbuzení, a navíc cítíme, že někam patříme, což je pro mnoho lidí velmi důležité. Nicméně najít tu pravou komunitu nebývá většinou jednoduché. Komunity a organizace se liší svou podstatou a některé jsou přínosnější než druhé. Do buddhistických komunit samozřejmě vnášíme své problémy úplně stejně jako kamkoli jinam a nebývá vždy snadné žít ve světě složitých mezilidských vztahů, s nimiž se setkáváme i v komunitách. Ale pokud se opravdu chceme zaměřit na určité psychické záležitosti a snažíme se je vyřešit, můžeme získat velmi pozitivní prožitky. Není to však běžné a bohužel je pravda, že některé buddhistické organizace nemají dobrý základ, což není vždy snadné hned rozpoznat, hlavně pokud je do nich už člověk nějakým způsobem zapojený. A tím se dostáváme k faktu, že z oněch tří útočišť je sangha zřejmě to nejzáludnější a je třeba dobře zvážit, zda jsme v té pravé komunitě. Jestliže v ní cítíme péči a lásku podporující snahu pronikat hlouběji 87
Ukázka elektronické knihy