s intravezikální patologií (např. IMC, intersticiální cystitida, cystolitiáza, tumor močového měchýře). Někdy ale bývá bez jednoznačné patologie a roli mohou hrát psychologické faktory. Při urodynamickém vyšetření nejsou nalezeny netlumené kontrakce, ale pacient udává již při malé náplni měchýře nucení k mikci. Motorická urgentní inkontinence je následek mimovolních kontrakcí detruzoru. Jejich podklad může být neurogenní (neurogenní hyperaktivita detruzoru) nebo je příčina neznámá (idiopatická hyperaktivita detruzoru). Hyperaktivní detruzor může být dán sekundárně jako následek subvezikální obstrukce. Oba typy urgentní inkontinence se nacházejí při tzv. OAB (overactive blader), syndromu idiopatického „dráždivého měchýře“. Hyperaktivní močový měchýř je definován jako závažná urgence, zpravidla doprovázená frekvencemi, nykturiemi a v některých případech rovněž urgentní inkontinencí. Termín mokrý hyperaktivní měchýř (wet OAB) je užíván pro případy, kdy je součástí symptomů OAB urgentní inkontinence, naopak termín suchý hyperaktivní měchýř (dry OAB) používáme, pokud urgentní inkontinence chybí. Léčba urgentní inkontinence • Režimová opatření („Bladder training“). Pacient se snaží močit dle hodin, postupně zvyšuje interval mezi jednotlivými mikcemi, oddaluje mikci. • Behaviorání terapie. Změna životního stylu, dietní opatření (vyvarovat se nápojů s obsahem kofeinu, sycených nápojů), redukce hmotnosti a optimální příjem tekutin. • Farmakoterapie. Je podstatou léčby naprosté většiny pacientů. Podávají se léky relaxující hladkou svalovinu měchýře. Farmakologicky jsou to anticholinergika-spasmolytika 1. generace (oxybutynin, propiverin, trospium) a 2. generace (solifenacin, tolterodin, fesoterodin, darifenacin). Léky mají antimuskarinový účinek či přímo relaxují hladké svalstvo či se oba účinky kombinují. Nežádoucí účinky zejména u 1.generace jsou sucho v ústech, poruchy vidění, retence moče, zácpa. U 2. generace léků jso u tyto nežádoucí účinky minimalizovány. Kontraindikací léčby je glaukom a BPH s významným postmikčním reziduem. Novou terapeutickou možností v léčbě OAB s dobrou účinností a snášenlivostí jsou agonisté B-3 adrenergních receptorů (mirabegron) – vedou k relaxaci detruzoru v průběhu plnící fáze, zvýšení jímací kapacity měchýře a prodloužení intermikčního intervalu. • Chirurgická léčba. Indikuje se zřídka. Je to hlavně augmentační cystoplastika. Část střeva, nejčastěji ilea, se na živené stopce použije jako „záplata“ na močový měchýř, čímž se zvětší kapacita a sníží intravezikální tlak. • V rámci klinických studií se zkouší neuromodulace a neurostimulace, intravezikální podávání kapsaicinu či resiniferatoxinu. • Účinnou léčbou urgentní inkontinence zejména neurogenní etiologie je aplikace botulotoxinu A intravezikálně endoskopicky do stěny měchýře. Účinek botulotoxinu je založen na blokádě nervosvalové ploténky (anticholinergní účinek), ale i dalších mechanismech. Urgentní inkontinence může být i sekundární následkem subvezikální obstrukce Nejdříve se provádí desobstrukční výkon (např. TURP u BPH). Perzistují-li symptomy i po chirurgické léčbě, poté jsou nutné další výše zmíněné formy léčby. Stresová inkontinence Stresová inkontinence (SI) je stav mimovolního úniku moče při zvýšeném nitrobřišním tlaku (např. kašel, smích, vstávání) vedoucí ke zvýšení intravezikálního tlaku bez současné kontrakce detruzoru. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286611