Skip to main content

Odstíny života 2: Hodnota krve (Ukázka, strana 99)

Page 1

odešla sama, nebo tě někdo přinutil. Nebyl jsem si ani jistý, jestli jsi naživu. A pak se tu objevíš po třech dnech s Mattem…“ Okamžitě jsem mu ruku vytrhla. „Nezačínej s tím zase.“ „Mohla jsi zavolat mně, abych pro tebe přijel.“ „Nikomu jsem nevolala, Matt mě tam našel! Zatímco ty jsi mlátil démony a málem u toho zabil Nicka, on mě doopravdy hledal!“ „Netušil jsem, co se s tebou stalo! Myslel jsem si, že zase ležíš mrtvá někde v uličce! Nezvládl jsem to!“ Ta slova bodala jako kudla zaražená do srdce. Na chvíli jsem se znovu ocitla na mokrém chodníku za mým oblíbeným tanečním klubem, kašlala jsem krev a cítila, jak ze mě pomalu unikal život. Všiml si mého výrazu a jeho zuřivost zmizela. „Promiň, to jsem říkat neměl.“ Ne, to fakt neměl. „Co to s tebou sakra je, Gabe? Skoro tě nepoznávám.“ „Podělal jsem to, já vím.“ Zněl upřímně, oči mu překypovaly lítostí. „Nechal jsem se ovládnout strachem. Tolik jsem se bál, že…“ Zavrtěl hlavou, aby tu představu zahnal. Natáhl se ke mně a vzal můj obličej do dlaní, přitáhl si mě blíž. Opřel si čelo o moje. „Už jsem ztratil tolik lidí... Nepřežil bych, kdybys byla další na seznamu. Miluji tě, Alex.“ Pronesl to jen tak mimoděk, jako by to říkal každý den. Ve skutečnosti to bylo poprvé. Napětí situace jeho vyznání okradlo o emocionální dopad, jaký by mělo za jiných okolností. „Moc mě to mrzí.“ Poslední dobou se omlouval tak často, že to ztrácelo na významu. Odtáhla jsem se od něj, než mě políbil. Jeho tělo mě volalo, slibovalo 98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286508


zapomnění. Tentokrát jsem se jím nemohla nechat ukonejšit. „Dej mi trochu času.“ Ztuhl. Určitě čekal jinou reakci. Možná jsem mu měla říct, že jsem ho taky milovala, a pokračovat v předstírání, že mezi námi všechno bylo v pořádku, abych neranila jeho city. Ale jak by to naší situaci pomohlo? „Mám odejít,“ odtušil. Ublížení v jeho hlase mě zevnitř trhalo na kusy. „Bylo toho na mě dneska moc. Potřebuju si odpočinout.“ Naše hádka ze mě vysála poslední zbytky energie, kterou mě nabil Liam. Nezbývala mi síla ani na to, abych mu vyčinila za dobitého Nicka, jak jsem plánovala. Dlouho mlčel, o něčem přemýšlel. Nakonec jeho tvář povolila. „Dobře.“ Zvedl se a vtiskl mi něžný polibek na čelo. „Víš, kde mě najít, kdyby sis to rozmyslela.“ Sotva odešel, zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla, abych se uklidnila. Hruď jsem měla bolestivě staženou, ruce se mi třásly. Část mě chtěla vyběhnout na chodbu, vrhnout se mu do náručí a dál se tvářit, že nám to klapalo. Ale naše rozepře trvaly už tak dlouho, že jsem je nemohla víc ignorovat. Gabe musel pochopit, že pokud svoje chování nezmění, náš vztah byl odsouzený k záhubě. Otřásla jsem se. Netušila jsem, jestli za to mohl strach ze ztráty Gaba nebo chlad, protože jsem pořád byla jen v ručníku. Vstala jsem, vrátila se ke komodě a popadla první triko, které mi přišlo pod ruku. Ze dna zásuvky na mě zírala krabička. Srdce mi vynechalo úder. Když jsem ji vloni na Vánoce sebrala ze svého hrobu, přísahala jsem, že ji nikdy neotevřu. Zabalila jsem ji do trička a vrazila na spodek tašky, 99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286508


kde mě tížila jako balvan, zatímco jsem utíkala na druhou stranu země. Pak jsem potkala Gaba a na její existenci zapomněla. Teď mi dárek zíral do obličeje, vyzýval mě. Nedokázala jsem ho dál ignorovat. Roztřesenýma rukama jsem balíček zvedla a strhala z něj papír, abych odhalila sametovou krabičku. Se zadrženým dechem jsem ji otevřela. Jediný pohled na Scottův dárek prorazil tlustou zeď, kterou jsem obehnala vzpomínky na můj minulý život. Ve výbuchu prachu se sesypala k zemi a moji mysl zaplavila směsice citů, které už nikdy neměly spatřit světlo světa. Do očí mi vyhrkly slzy. Plastový prstýnek s kamínkem byl jako dýka, zasáhl mě přímo do srdce. Ze začátku mému vztahu se Scottem nikdo nevěřil. Byla jsem mladá a nevybouřená a on o devět let starší, připravený se usadit. Přesto nám to klapalo. Když mě po roční známosti požádal o ruku s cetkou, kterou koupil v obchodu se suvenýry během našeho výletu do Las Vegas, nezaváhala jsem. Chtěla jsem všechno, co mi sliboval. Nikdy jsem nedostala šanci to získat. Pár týdnů po našem zasnoubení jsem zemřela a veškeré naše plány šly pod drn společně se mnou. Když jsem se probrala k životu, moje první myšlenky patřily Scottovi. Tolik jsem si přála, abych ho mohla získat zpět, a když jsem tu příležitost dostala, musela jsem ho nechat jít. Bylo to to nejtěžší, co jsem v životě udělala. Ve chvílích, jako byla tato, jsem si to rozhodnutí přála vzít zpátky. Třeba jsme mohli… Rychle jsem tu prokletou krabičku plnou vzpomínek zaklapla a zavřela ji zpátky do zásuvky. Nemělo smysl naříkat nad minulostí, nikdy se nevrátí. Pokud se ale budu snažit, možná se ještě dočkám

100 Ukázka elektronické knihy


Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook
Odstíny života 2: Hodnota krve (Ukázka, strana 99) by Kosmas-CZ - Issuu