Skip to main content

Odstíny života 2: Hodnota krve (Ukázka, strana 99)

Page 1

odešla sama, nebo tě někdo přinutil. Nebyl jsem si ani jistý, jestli jsi naživu. A pak se tu objevíš po třech dnech s Mattem…“ Okamžitě jsem mu ruku vytrhla. „Nezačínej s tím zase.“ „Mohla jsi zavolat mně, abych pro tebe přijel.“ „Nikomu jsem nevolala, Matt mě tam našel! Zatímco ty jsi mlátil démony a málem u toho zabil Nicka, on mě doopravdy hledal!“ „Netušil jsem, co se s tebou stalo! Myslel jsem si, že zase ležíš mrtvá někde v uličce! Nezvládl jsem to!“ Ta slova bodala jako kudla zaražená do srdce. Na chvíli jsem se znovu ocitla na mokrém chodníku za mým oblíbeným tanečním klubem, kašlala jsem krev a cítila, jak ze mě pomalu unikal život. Všiml si mého výrazu a jeho zuřivost zmizela. „Promiň, to jsem říkat neměl.“ Ne, to fakt neměl. „Co to s tebou sakra je, Gabe? Skoro tě nepoznávám.“ „Podělal jsem to, já vím.“ Zněl upřímně, oči mu překypovaly lítostí. „Nechal jsem se ovládnout strachem. Tolik jsem se bál, že…“ Zavrtěl hlavou, aby tu představu zahnal. Natáhl se ke mně a vzal můj obličej do dlaní, přitáhl si mě blíž. Opřel si čelo o moje. „Už jsem ztratil tolik lidí... Nepřežil bych, kdybys byla další na seznamu. Miluji tě, Alex.“ Pronesl to jen tak mimoděk, jako by to říkal každý den. Ve skutečnosti to bylo poprvé. Napětí situace jeho vyznání okradlo o emocionální dopad, jaký by mělo za jiných okolností. „Moc mě to mrzí.“ Poslední dobou se omlouval tak často, že to ztrácelo na významu. Odtáhla jsem se od něj, než mě políbil. Jeho tělo mě volalo, slibovalo 98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286508


Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook