vyčerpaně si sedla na první schod. Otočila hlavu nahoru a dýchala. Bylo to, jako by čerpala nějaký elixír života. „Vlastě to tak je,“ filozofovala, „co jiného je kyslík než elixír života.“ Seděla na schodech několik minut, zhluboka dýchala a sledovala, jak se jí vrací síla. Věděla, že tam půjde znovu. „Je to asi třicet kroků, takže tam dojdu za patnáct sekund. Potřebovala bych si vzít nějakou zásobu vzduchu,“ dumala, „mohla bych zkusit igelitový sáček.“ Pomalu vyšla po schodišti nahoru a prolezla krbem do altánku. Užívala si toho nádherného vzduchu, ale zároveň pečlivě obhlížela okolí. Všude bylo pusto. „Výborně,“ zaradovala se, „asi tady kromě správce opravdu nikdo není.“ V batůžku našla igelitový sáček. „Asi je to nesmysl, ale zkusím to.“ Otevřela sáček a mávla s ním, aby se do něj nabralo co nejvíc vzduchu, a pak ho zavázala. „Raději nebudu počítat objem sáčku,“ ušklíbla se, „prostě nesmysl. Ale měla bych se najíst a napít.“ V batohu si vyhrabala energetickou tyčinku a vodu. Rychle snědla tyčinku, pořádně se napila a přitom spočítala čas. Do odjezdu jí zbývaly dvě hodiny a pět minut. „Raději si na mobilu nastavím odpočítávání.“ Nastavila si dvě hodiny, pět minut si nechala na cestu od altánku k taxíku. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286400