„Zklidni se.“ Maličko se odtáhl. Vytvořil mezi námi více prostoru. „Uvolni mysl. Nadechni se. Vydechni. Uč se sama sebe uklidnit. Reguluj své emoce.“ Zhluboka jsem se nadechla a znovu vydechla. „V běžných případech se učíme ty techniky už od mala,“ řekl, „Bude to znít jako klišé, ale meditace je klíčem.“ Meditace je klíčem. S očima přilepenýma k zemi, jsem vyslovila to, co mě děsilo v posledních dnech nejvíc. „Co když to nedokážu?“ Strčila jsem si pramen neposedných vlasů za ucho. „Zvykni si na své dovednosti. Seznam se s nimi. Na Akademii se naučíš své pocity ovládat. Do té doby ale,“ zarazil se a plácl se dlaní do čela. „Nevzal jsem tvůj přijímací protokol, ksakru. Dopravím ti dopis co nejdřív.“ Vzhlédla jsem k němu a on se nesměle usmál. Byl to první úsměv, který jsem u něj viděla a pravda byla, že byl více než přitažlivý. Hypnoticky, magicky kouzelný. Zrudly mi tváře a mozek vypověděl službu. Zatvářil se znuděně. Vstal a oprášil si džíny. Chystal se zase zmizet. „Moment,“ vyhrkla jsem a postavila se. „Do té doby co?“ spustila jsem. „O jak dlouhé době se tu bavíme?“ „Nastupuješ v září. Klid. Do té doby buď v klidu.“ „Chci se zeptat na tolik věcí.“ Obrátil se zpátky. „Jako na co?“ Nic mě nenapadalo. Snad jen. „Existují i upíři a vlkodlaci?“ Rozesmál se na celé kolo. Nebyl to však šťastný smích.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286392