J e d
j a k o
p o p r a v č í
složenou z 500 obyčejných lidí, aby starého a respektovaného člověka odsoudila na smrt? Sám Sókrates je tak trochu paradox – člověk, který nikdy nic nenapsal, a přesto je považován za jednoho z nejvlivnějších myslitelů západní filosofie. Aby zrekonstruovali jeho život, odsouzení a smrt, musí se historici spoléhat ne na jeho práce, ale spíše na práce jeho současníků – především Platóna, Aristofana a Xenofóna.
Obvinění a soud Vyšetřování zločinu mohl ve starověkých Aténách iniciovat kterýkoli občan a celý proces měl přesně definovaný průběh. Měl několik odlišných fází, z nichž první bylo obvinění, a v případě Sókrata byl žalobcem básník Melétos. Obviněný byl předvolán před soudní magistrát k předběžnému slyšení, během něhož magistrát rozhodoval, zda vůbec má co řešit. Poté, co vyslechl obžalovaného i žalobce, rozhodl, že důvod pro Sókratovo obvinění opravdu existuje. V tu chvíli bylo vzneseno formální obvinění. Dokument, ve kterém jsou obvinění detailně popsána, je dnes ztracený, ale věří se, že ještě ve druhém století našeho letopočtu existoval a záznam o něm učinil Diogenes Laertios ve své práci O životě a učení slavných filosofů : „Obvinění a místopřísežné prohlášení podal Melétos z Pithu proti Sókratovi, synovi Sofroniska z Alopeky: Bezbožnost – Sókrates je vinen tím, že odmítá uznat bohy uznávané státem; a tím, že představuje nové božstvo. Je také vinen tím, že kazí mládež. Požadovaným trestem je smrt.“ Velikost poroty – vybrané loterií z mužských dobrovolníků ve věku nad 30 let – odpovídala vážnosti aténského soudu a pět set soudců, kteří
Smrt Sókratova (1787) od Jaques-Louise Davida. Sókrates tváří v tvář smrti dává najevo sebeovládání a demonstruje oddanost svým ideálům, zatímco pokračuje v proslovu a zároveň sahá pro jed. David se pak stal dvorním malířem Napoleonovým, jenž byl podle některých teorií další slavnou obětí otravy, pravděpodobně vinou arseniku v tapetách. 97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286371