HELEN DICKSONOVÁ
Vyšli z domu a vydali se k čekajícímu kočáru. Williamovi se na tváři objevil ležérní úsměv, když na Rosu pohlédl a nabídl jí ruku. Automaticky ho za ni vzala a on jí pomohl do kočáru, než nasedl sám, vzal do rukou otěže a obrátil koně směrem k silnici. Pohlédl Rose přímo do očí, v těch jeho se zračil vřelý obdiv. „Doufám, že se už cítíte dobře?“ „Jsem v naprostém pořádku a jsem ráda, že se mi podařilo včas vylovit Dhanua.“ „To jsem i já. Co jste udělala, je úžasné.“ Po zbytek jízdy buď seděli v přátelské tichosti, nebo hovořili o nedůležitých záležitostech. Když William s kočárem zastavil na Fountains Lodge, pomohl Rose dolů. Chystala se už vydat k domu, zdálo se však, že lord Ashurst nemá s cestou zpět naspěch, a Rosu náhle něco napadlo. Otočila se k němu zpět. Možná to byl směšný nápad, a kdyby měla špetku rozumu, okamžitě by jej bez dalšího pustila z hlavy, měla však starost o svěřence lorda Ashursta, proto se zeptala: „Lorde Ashurste, smím něco navrhnout?“ Upřeně na ni pohlédl. „Mluvte, prosím.“ „Co kdyby Dhanu a Mishka zůstaly na nějakou dobu zde? Svěřil jste se mi, že máte vážnou obavu o jeho bezpečí. Čím více o tom přemýšlím, tím více mám pocit, že by to bylo rozumné řešení.“ „Co prosím?“ Udiveně na ni pohlédl. Jeho překvapení bylo skutečné. „To myslíte vážně?“ „Ano… ano, myslím to vážně. Uvědomuji si, že je to pro vás obtížné období a že pro vás není snadné zajistit Dhanuovu bezpečnost. Fountains Lodge není 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286367