JACKIE ASHENDENOVÁ
Enza by bratrův šok pobavil, místo toho však neklidně přecházel sem a tam. „Ano,“ vyštěkl. „Je vdaná. A ne, nedotkl jsem se jí. Bylo by to na dlouhé vyprávění.“ „To se nedivím.“ Dantemu se oči pobaveně zaleskly. „Ještě něco mi chceš říct?“ „Ne.“ Enzo roztěkaně přerovnal komínek papírů vyskládaný na stole. „Nemáš něco na práci?“ Dante zvedl ruku. „To ty jsi mě sem zavolal,“ připomněl bratrovi. „A teď jsme skončili. Ocenil bych, kdyby sis to nechal pro sebe, dokud ti nedám vědět.“ Zpražil svého bratra pohledem. „Nechci, aby do toho začali šťourat novináři. Kvůli svému synovi.“ Dantův znuděný výraz zakolísal. „Takhle se na mě nedívej,“ zavrčel varovně. „Tvoje tajemství nevyzradím. Na psí uši.“ Dante nikomu nic neřekne a Enzo mu věřil. Přesto ho touha co nejlépe chránit svého syna neopouštěla. Ani to nechtěl. „Dobře,“ pronesl. „Dám ti vědět, až to budu chtít zveřejnit.“ Dante za sebou zavřel dveře a Enzo se opět otočil k městu za okny. Dio, snad ten čas brzy nadejde. Renovace domu na Svaté Isole se chýlila ke konci. Jakmile se Matilda definitivně rozvede, ožení se s ní a přestěhuje svou rodinu na ostrov tak, jak si to vždy představoval. Vzpomněl si, jak se celá zakývala, když jí toho večera v knihovně navedl její vlastní ruku mezi stehna. Cítil její žár i sladkou vůni ženského vzrušení. Nádherně se chvěla a zoufale sténala jeho jméno. Oči měla temné jako bouřkové mraky, a přesto se v jejich hlubinách zračilo světlo, náznak vášnivé ženy, s níž se před pěti lety setkal na ostrově. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286358
VZPOMÍNKA NA KARIBIK
Enzo zaskřípal zuby a tělo se mu při té vzpomínce napjalo. Stálo ho veškeré zbytky sil, aby od ní dokázal v té knihovně odstoupit, ale dokázal to. Prozradila mu, že St. George přikázal svým lidem, aby zařídili, že budou rozvedeni co nejrychleji, ale i tak to potrvá aspoň několik týdnů. Každé ráno si Enzo dopřával snídani se Simonem, protože si se svým synem chtěl vybudovat vztah, a občas se vracel brzy večer, aby s ním strávil ještě trochu času. Celé dny se ale snažil držet od domu co nejdál. Kvůli Matildě. Přísahal si, že dokud se Matilda nerozvede, ani se jí nedotkne. Věděl, že teoreticky to možné je, avšak uvést teorii do praxe pro něj bylo mnohem těžší. Chodbami jeho domu se vznášela vůně jasmínu a místnostmi se nesl zvuk jejího hlasu, něžného, zastřeného a smyslného. Rozptyloval ho a probouzel v něm hlad. Svoji fyzickou touhu dokázal vždy ovládnout, to se teď však stalo minulostí. S ní se ovládal jen stěží. Byl z toho unavený. Kdykoli se potkali, nespouštěl z ní oči. Nedokázal jí odolat. Přestala nosit džínsy a trička, v nichž ji ze začátku vídal, a místo toho si oblékala nadýchané šaty, jež jí zdůrazňovaly ženské křivky jejího těla, s knoflíčky, které si u výstřihu pokaždé nechávala rozepnuté, a sukní, která se jí při chůzi smyslně ovíjela kolem stehen. Vlasy také nosila rozpuštěné, rudé prameny jí spadaly přes ramena a ovíjely se jí kolem bledého krku. Skoro jako by věděla, že ho to přivádí k šílenství, a chtěla ho potrápit ještě víc. Nehodlal jí dát najevo, 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286358
JACKIE ASHENDENOVÁ
jak moc se jí to daří. Koneckonců proti němu používala jeho vlastní taktiku, kterou na ni použil tehdy v knihovně. Při té vzpomínce jím projel syrový chtíč. Zazvonil mu interkom. Setřásl hříšné vzpomínky z mysli a netrpělivě stiskl tlačítko, aby hovor přijal. „Co se děje, Alessio?“ „Někdo za vámi přišel,“ oznámila mu jeho sekretářka nesouhlasně. „Nějaká žena. Odmítla mi říct své jméno.“ Enzo se napjal. Sám netušil, jak je to možné, ale moc dobře věděl, kdo za ním přišel. „Je to zrzka?“ „Ano,“ odpověděla Alessia. Tep se mu zrychlil. „Pošlete ji dál.“ Po světě běhá jen jediná zrzka, která by za ním přišla, aniž by s ním měla sjednanou schůzku. A ke své přítomnosti zde mohla mít jen jediný důvod. Dveře se otevřely a dovnitř vešla ona, oděná v bílých šatech a s rozpuštěnými vlasy. Matilda. Takhle zblízka ji neviděl už několik dní a nyní mu kancelář naplnila svou nádhernou vůní a žárem… Probudil se v něm hlad. „Doufám, že jsi mi přišla říct, že je z tebe opět svobodná žena,“ pronesl zastřeně. „Protože ta hra, kterou tu se mnou hraješ, mě už přestává bavit.“ Matilda stiskla ruce před sebou, aby si nevšiml, jak se jí třesou, a odhodlání, s nímž sem vpadla, se pod Enzovým upřeným, hladovým pohledem rozpadlo na prach. Stál za svým stolem, vysoký, nebezpečný a mocný. Jako král, jímž se měl kdysi stát. 100 Ukázka elektronické knihy