CAITLIN CREWSOVÁ
palácem, zmítala se Pia ve vzpomínkách na jejich noc v New Yorku. Vzal ji za ruku úplně stejně, odvedl ji z večírku a všechno neutuchající něco v ní se změnilo ve vášeň, v oheň. Všechny touhy a potřeby, nenasytnost a hýření. Vzpomínky se na ni valily jako vlny jedna za druhou. Došli až do křídla, které bylo určeno pouze jeho soukromým účelům. Vešli do jeho jídelny, do které by se pohodlně vešel celý dav. Prostřeno bylo nicméně intimně s výhledem na moře, nad jehož horizontem vyhasínaly poslední odstíny růžové a oranžové. Pia si uvědomila, že tuto fázi v New Yorku přeskočili. Fázi, ve které by se posadili, povečeřeli a navzájem se poznali. Působilo to hojivě a vzácně. Měla strach narušit ticho. „Překvapuje mě, že jsi tady,“ donutila se říct, strhnout tak náplast a skočit do toho po hlavě, což byly další z otcových oblíbených výroků. „Máš neustále plný společenský kalendář.“ „Zrušil jsem to.“ „Máš na mysli na dnešní večer?“ „Všechno,“ odvětil Ares A více to nerozváděl. Vešlo služebnictvo s prvním chodem, ale Pia je téměř nevnímala. Děti musely cítit matčin neklid nebo snad očekávání. Možná to bylo ještě něco záludnějšího, jako touha. A jak si mnula břicho, ucítila příval kopnutí. Musela asi trochu vzdychnout, protože když zvedla hlavu, Ares ji sledoval zachmuřeným pohledem. Nebyl ale až na druhém konci dlouhé stolu, ale mnohem blíž, doslova na dotek. „Děje se něco?“ zeptal se. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286355