fungovat. Vše je…“ „Já vím, já vím. Musím do práce,“ přerušila ho Kristina. „Teplota třicet osm stupňů, masáž tři, komplet,“ řekla, jakmile vlezla do sprchy. Z každé části sprchy začala téct příjemně teplá voda. Kristina vylezla ze sprchového koutu. Oblékla se a nechala si udělat make-up. Zbývalo už jen vzít si kabelku, nazout boty a vyjít na střešní parkoviště, kde již bylo připravené auto. Kristina nasedla, jako kdyby byla pouhý stroj. Stejně jako většinu dní jejího života. Vše mělo svůj systém a řád. „Přeji pěkný den, slečno,“ ozval se centrální počítač a auto se vzápětí odlepilo od střechy. Sluneční paprsky měkce osvítily metropoli jakýmsi vanilkovým nádechem. Za chvíli bude v práci a bude se muset tvářit tak, aby na ní nikdo nic nepoznal. Snažila se nemyslet na Pavla. „Jsme na místě,“ oznámil jí centrální počítač auta. „Jo, děkuji,“ odpověděla Kristina. Vystoupila a šla do své pracovny. Rozhodla se vymyslet parfém s originální vůni růží. Jakkoli práce kdysi něčím nevysvětlitelným ji naplňovala, dnes neměla moc náladu něco tvořit, přesto se snažila přemoci. Najednou uslyšela zvenčí křik. Roboti tam dost tvrdě pohazovali s nějakým mužem. „Co se to děje?“ ptala se svého robota. „To je bezprizorný. Chtěl se dostat do budovy.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286207