posvátná piva domorodců osadníků byly po sklizni klasů požnuty i stvoly, které byly drceny a lisovány na cukr či kvašený nápoj. Kukuřice se v Nové Anglii původně nevyskytovala. Na svou dlouhou cestu až tam se nevydala dříve než koncem prvního tisíciletí n. l. Indiáni z této oblasti tradičně kukuřici spojovali s jihozápadem Spojených států. Roger Williams zapsal v roce 1643 indiánskou legendu o tom, jak se kukuřice dostala na severozápad. Vypráví se v ní, že: „Z velkého pole Kautantouwits’ na jihozápadě přiletěla vrána, která měla v jednom uchu zrno kukuřice a ve druhém zrno fazole.“34 Indiáni svou znalost kukuřice předali i bílým osadníkům, kteří ji začali používat jako primární zdroj potravy. Ti pak cukr na kvašení piva získávali z jejích stvolů způsobem, který se velmi podobal postupu Tarahumarů. Landon Carter o tom v roce 1775 napsal: Jakmile byly zelené stvoly sklizeny, byly odneseny do příhodného koryta a tam rozsekány a rozmačkány tak, aby se z nich dala vyvařit všechna šťáva. Tato šťáva je totiž, jak každý farmář ví, tak plná cukru, jak jen může být, a v každém stvolu je jí spousta… Po rozmačkání a rozsekání byly stvoly naloženy do velkého měděného hrnce a jejich sladkost byla vodou rozředěna natolik, aby roztok dosáhl sladkosti odvaru z ječmene určeného k vaření piva. Pak se vařilo tak dlouho, dokud ve sklenici nebylo patrno, že se roztok láme, jak tomu říkají pivovarníci. Pak byl zcezen a znovu vařen s chmelem.35 Cukrový roztok získaný z kukuřičných stvolů se musí svařit na polovinu původního objemu, čímž dosáhne požadované sladkosti ječmenného odvaru.
» pivo z kukuřičných stvolů « Složení
voda 1 1/2 galonu 6 dvoumetrových zelených stvolů nasekaných na 5centimetrové kousky
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286105