posvátná piva domorodců osadníků byly po sklizni klasů požnuty i stvoly, které byly drceny a lisovány na cukr či kvašený nápoj. Kukuřice se v Nové Anglii původně nevyskytovala. Na svou dlouhou cestu až tam se nevydala dříve než koncem prvního tisíciletí n. l. Indiáni z této oblasti tradičně kukuřici spojovali s jihozápadem Spojených států. Roger Williams zapsal v roce 1643 indiánskou legendu o tom, jak se kukuřice dostala na severozápad. Vypráví se v ní, že: „Z velkého pole Kautantouwits’ na jihozápadě přiletěla vrána, která měla v jednom uchu zrno kukuřice a ve druhém zrno fazole.“34 Indiáni svou znalost kukuřice předali i bílým osadníkům, kteří ji začali používat jako primární zdroj potravy. Ti pak cukr na kvašení piva získávali z jejích stvolů způsobem, který se velmi podobal postupu Tarahumarů. Landon Carter o tom v roce 1775 napsal: Jakmile byly zelené stvoly sklizeny, byly odneseny do příhodného koryta a tam rozsekány a rozmačkány tak, aby se z nich dala vyvařit všechna šťáva. Tato šťáva je totiž, jak každý farmář ví, tak plná cukru, jak jen může být, a v každém stvolu je jí spousta… Po rozmačkání a rozsekání byly stvoly naloženy do velkého měděného hrnce a jejich sladkost byla vodou rozředěna natolik, aby roztok dosáhl sladkosti odvaru z ječmene určeného k vaření piva. Pak se vařilo tak dlouho, dokud ve sklenici nebylo patrno, že se roztok láme, jak tomu říkají pivovarníci. Pak byl zcezen a znovu vařen s chmelem.35 Cukrový roztok získaný z kukuřičných stvolů se musí svařit na polovinu původního objemu, čímž dosáhne požadované sladkosti ječmenného odvaru.
» pivo z kukuřičných stvolů « Složení
voda 1 1/2 galonu 6 dvoumetrových zelených stvolů nasekaných na 5centimetrové kousky
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286105
posvátná a léčivá bylinná piva kvasinky byliny, ovoce či koření podle libosti Rozmačkejte kousky stvolů dřevěnou paličkou až na dřeň. Vše i s vymačkanou tekutinou nalijte do uvedeného množství vody. Vařte hodinu a pak nechte vychladnout. Slijte tekutinu a vymačkejte do ní zbytky stvolů v plátně co nejvíc do sucha. Postavte všechnu tekutinu znovu na oheň a svařte na objem 1 galonu. Zchlaďte na 21°C, slijte do kvasné nádoby a přidejte kvasinky. Když tekutina dokvasí, stočte do lahví, do kterých jste nasypali půl lžičky cukru, zazátkujte a uskladněte. Během týdne je pivo hotovo. Pokud chcete dosáhnout výraznější chuti (kukuřičný cukr je poněkud fádní), můžete přidat nějaké bylinky, ovoce či koření podle vaší chuti. Kukuřičné pivo je obvykle středně silné, jiskřivé a chutná trochu jako cidr.36
Chiacoar
Tradiční kukuřičné pivo surinamských Indiánů z Jižní Ameriky Chiacoar je kvašený nápoj, který vyrábějí jihoameričtí surinamští Indiáni z kukuřice. Kukuřici rozemelou a upečou z ní chléb. Ten pak rozlámou, namočí do vody a nechají vykvasit… Jiná metoda výroby chiacoaru začíná zabalením kukuřičné mouky do banánových listů. Pak Indiáni tyto smotky uvaří a nechají je viset v chýších 15 až 20 dnů. Na vysočině se tyto balíčký pokryjí žlutou a v nížině zelenou plísní. Po sejmutí smísí obsah balíčků s vodou a dosladí nečištěným cukrem. Vzniklý roztok zamíchají a nechají v dřevěných nádobách kvasit. Někdy předtím přidají kereli. Za tři dny je možno chiacoar pít. Ernest Cherrington, 192537 Toto tradiční pivo surinamských Indiánů jsem uvedl pro jeho neobvyklou přípravu (převedení škrobu v cukry pomocí plísně), která se jinak používá jen u rýže. Mimo uvedenou citaci jsem na tento způsob v Americe nikde nenarazil. Zdá se, že je tento způsob více rozšířen, než se původně předpokládalo (viz
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286105
posvátná piva domorodců „Čhang“ dále v této kapitole). První uvedená metoda využívající pečení se také vyskytuje i v jiných kulturách, nicméně do hloubky jsem ji nestudoval. Obvykle se při ní nejprve rozemele zrní a z mouky se napeče chléb, který je jen zpola tak upečený jako chléb určený k jídlu. Ten se naláme do kvasných nádob a nechá kvasit. Nádoby, síta i postupy používané v Jižní Americe jsou v tomto případě zcela totožné s těmi, které se používaly ve starém Egyptě. To opět potvrzuje vynořující se spekulace o transatlantickém výměnném obchodě s Egyptem trvajícím několik tisíciletí (viz kap. 6.).
O kukuřici Zea mays
Zákon je v kukuřici, jak tvrdí lidé z Jihozápadu… Stačí zde být za posvátného času ranního slunce… pohovořit s kukuřicí a naslouchat jí, jak hovoří ve větru řečí pohybu… to stačí. Tady venku ve Východní bráně tomu říkáme Původní instrukce… To je ta pravá demokracie. Je v půdě, je v semenech. Alex Jacobs, Karoniaktatie38 Kukuřice představuje onu posvátnou bylinu pro mnoho domorodých kultur obou Amerik. Pověst o příchodu Matky kukuřice (která je mnohem delší a mnohem barvitější, než tu uvádím) sloužila těmto kulturám jako důležitá učební pomůcka. Obsahuje ostatně tolik moudrosti, že může stejně posloužit i ostatním lidem. Matka kukuřice zvaná Selu byla vyslána k prvnímu člověku jako společnice, která by mu zpříjemnila jeho samotu a připomenula mu sladkost ukrytou v jeho srdci. Učinila tak a stala se jeho ženou, a tudíž i matkou všeho lidstva. Její tělo vedle toho, že darovalo život prvním dětem, posloužilo lidem i jako základní potrava. Obě následující povídky vnímám jako příběhy o Selu.
99
Ukázka elektronické knihy