98
Maxime Chattam
„Teď už aspoň vím, jakým způsobem fungujete. Už se do lásky nevrhám s takovou bezelstností, miluju s rozvahou, umírněně, zapojuju hlavu.“ „To pak ale není láska. A nepřeháněj to s těma lacinýma stereotypama, všichni chlapi nejsou takoví. Mluvíš jako puberťačka. Nejsme jenom samí hajzlové!“ „Ne že byste byli hajzlové, ale systém je vadnej. Jako malý holky nás vychovávají pohádkama o krásným princi na bílým koni, o rovným, ideálním chlapovi, div ne rytířovi, zatímco vy jste biologicky naprogramovaný ojet všecko, co kolem vás projde.“ „Dokážeme se chovat i civilizovaně, představ si to.“ „Tys byl vždycky věrnej?“ „To sis vybrala špatný příklad.“ „Tak vidíš!“ „Ne, chtěl jsem říct, že jsem nikdy neměl dostatečně dlouhý vztahy, takže logicky jsem neměl příležitost…“ „To znamená? Tvůj nejdelší vztah?“ „Dva roky.“ „A do prdele.“ „Přesně jak říkáš.“ „Kolik ti je?“ „Za měsíc mi bude jednatřicet.“ „No sakra. A proč to nikdy nefungovalo?“ „Nakonec mě to omrzí. Po roce, po roce a půl se ukázalo, že ženský, co jsem poznal a zamiloval se do nich, byly nakonec jiný.“ „A já že jsem naivní? Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají, vždycky je to stejný. Ty máš cítit, co je v holce, už od začátku vztahu.“ „Hm, asi mám instinkt na dvě věci.“ „A netíží tě to?“ „Žít sám?“ Alexis se zhluboka nadýchl a přemýšlel.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286067