98 / Jak neztratit rozum v nerozumné době
snadno. Zkuste se zamyslet třeba jen nad tím, kolik se toho děje ve vašem těle, nad čím nemáte vědomou kontrolu (a asi byste ani nechtěli mít – třeba nad svým trávením a peristaltikou). Nebo zkuste pár nocí nespat. O řadě automatismů mluví třeba Fridrich Nietzsche a pěkně to shrnul psychiatr Freud, když vyslovil názor, že „Já není pánem ve svém domě“. Slušelo by se dodat, že to, o čem se tu bavíme, není vynález Junga. Lidé si toho všímali vždy. S nevědomím nejdříve přišel Freud, po něm převzal štafetu Adler a pak teprve náš teď už trochu známý Carl Gustav. Na tomto místě to ale není až tak podstatné. Shrnuto a podtrženo, náš každodenní svět, jak ho známe, je tvořen nadvládou vědomí, koncentrovaným proudem pozornosti, ve který věříme a který je ve skutečnosti tajemstvím lidského úspěchu.79 Na něm spočívá veškerý náš pokrok, veškeré naše technologie a tak dále. Jsou to kvality, které v sobě západní svět cíleně pěstuje, kterými je bytostně prostoupen každý aspekt jeho kultury a které mají za cíl jediné – kultivaci vědomí. Učíme své děti zaměřovat své vědomí, cvičíme je v umění soustředit se, řešit úkoly, nacházet řešení. Opakujeme model, který se evolučně osvědčil, který nám lidem dal nesmírnou výhodu nad všemi ostatními živočišnými druhy. Ale co je to vlastně ta naše realita? A kolik toho má společného s něčím, co bychom mohli nazvat skutečností? Vědomí, tedy náš běžný a normální stav, známe. Zároveň si ale už uvědomujeme jeho limitovanost. A to z jednoduchého důvodu. Ani nejtvrdší racionalista pravděpodobně nemůže popřít, že celý náš vnitřní svět zdaleka není tvořen naší koncentrací, naší vůlí a vědomými myšlenkami. Co je však pod tím? Jung předpokládá vědomí, osobní nevědomí a zděděné kolektivní nevědomí. Pro lepší představu se podívejte na následující obrázek. No jo, ale co to je? A proč by nás to vlastně mělo zajímat? Na první otázku by se dalo odpovědět tak, že vědomí je vše, co si uvědomujeme. A nevědomí, ten prostor „pod hladinou“, tvoří veškerý materiál, který nedosahuje prahu vědomí. Mluvíme-li o osobním nevědomí, pak pojmenováváme pouze to, co náleží jediné konkrétní osobě a vychází z jejích zkušeností. Potlačené vzpomínky, zapomenutí události a další obsahy, které Jung nazývá „komplexy“ (konglomeráty emocionálně zabarvených mentálních obsahů). Normálně totiž jednáme „jako primitivové – nejprve zcela nevědomě a teprve po delší době zjistíme,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS286012