X. Té noci se mi v tom domě zdály zvláštní sny. Probudil jsem se
ve tmě a věděl jsem jen, že mě nějaká noční můra vyděsila tak hrozně, že jsem se musel vzbudit, nebo umřít, a přece jsem si přes sebevětší snahu nedokázal vzpomenout, co se mi zdálo.
Ten sen mě strašil: stál za mnou, přítomný a neviditelný jako moje temeno, zároveň tam byl a nebyl.
Stýskalo se mi po otci a stýskalo se mi po matce a stýskalo
se mi po mojí posteli u nás doma, jen něco přes kilometr ode
mě. Stýskalo se mi po včerejšku před Uršulou Monktonovou,
před otcovým výbuchem vzteku, před vanou. Chtěl jsem ten včerejšek zase zpátky a chtěl jsem ho hrozně moc.
Snažil jsem se ten zneklidňující sen nějak vytáhnout na
povrch, ale nešlo to. Věděl jsem, že v něm figuruje zrada, ztráta a čas. Ta noční můra mě vyděsila tak, že jsem nechtěl znovu usnout: krb byl už skoro vyhaslý a jen rudě žhnoucí uhlíky naznačovaly, že v něm kdysi hořelo, že kdysi vydával světlo.
Vylezl jsem ze sloupkové postele s nebesy a lovil pod ní,
dokud jsem nenahmatal těžký porcelánový nočník. Vykasal 195
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS285927