André tak trochu nechápal, proč mu to jeden z nejvýznačnějších českých odbojářů vůbec říká. Ani Balabán neviděl logický důvod. „Pokud vás chytí, André, polkněte ji.“ Krajina vytáhl z vnitřní kapsy saka kovovou krabičku s nějakým nápisem. Pastilky proti kašli? Na stůl položil ubrousek, otevřel krabičku a vskutku na něj umístil tři pastilky. Kapsle neutrální šedobílé barvy. „Od našich pánů doktorů, stačí jedna, a s člověkem je do několika desítek vteřin ámen. Zaručují, že je to tak bezbolestné, jak to jenom jde.“ Radista si vzal jednu malou kapsli do ruky, otáčel ji mezi prsty a prohlížel si ji. „Jen abych měl pak čas ji rozkousnout.“ „Tuhle stačí polknout, rozpustí se v žaludku sama.“ Balabán se s Krajinou rozloučil před domem. Ani jednoho z nich nenapadlo ze zdvořilosti se zeptat, kam druhý jde nebo co má v nejbližší době v plánu. Krajina potřásl Balabánovi rychle pravicí a mířil šednoucí ulicí pryč. Žádný sentiment, žádná slušnost. Jeden stisk ruky říká víc než tuny zdvořilostních frází. Slušnost a zdvořilost skončila s okupací pohraničních oblastí republiky v září osmatřicátého roku. Žádné pouliční osvětlení. Automobily jezdí s reflektory až na téměř neznatelný proužek zalepenými. Okna okolních domů jsou buď už zaslepená povinným zatemněním, nebo támhle vidí za záclonou stín, který zatemňovací závěs teprve upravuje. Kdo by Prahu dnes poznal? Když se Balabán po pěti letech vrátil z Ruska, nepoznával města, vesnice ani lidi, byl to jiný svět, proměněný. Odlišný. Těžko pochopitelný. A on se v tom světě zabydlel a předstíral, že ho pochopil. Jenže ten svět už je zase pryč. A je tady tohle. Kdyby mohl rozpřáhnout ruce a začít křičet, udělal by to. Pokud válka skončí, a to nebude letos, a možná ani za tři roky ne, svět se zase změní. Posune se někam. A on by chtěl [ 101 ]
MBM sazba 07.indd 101
30.11.2020 16:39:35 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS285921