planetě se mají vmísit mezi národy a vysávat je peněžními obchody a intrikami jako paraziti. Rychle jsem si uvědomil, že tento názor někteří buršáci sdílejí dodnes. Roku 1840 Heine tehdejší události vystihl v memorandu Ludwig Börne: „… naopak na Wartburgu zavládl onen omezený druh teutomanství, jenž hořekoval nad láskou a vírou, ale jeho láska nebyla ničím jiným než nenávistí vůči cizímu a víra spočívala jen v nerozumu, a který ve své nevědomosti nedokázal přijít na nic lepšího než pálit knihy!“ Heineho výrok „To byla předehra; kde pálí knihy, tam lidi také pálí nakonec“, z nějž se stalo okřídlené sousloví, jsem znal již na škole. Vykládal se vždy jako předzvěst pozdějšího pálení knih za nacismu. Heineho slova z tragédie Almansor se přitom nevztahují ke slavnostem na Wartburgu, ale na pálení Koránu křesťanskou inkvizicí za reconquisty jihošpanělské Granady. Na tento pojem, v historické vědě kontroverzní, se dnes odvolávají především extrémně pravicové a neofašistické skupiny. Autoři a aktivisté identitárního hnutí a dalších skupin takzvané nové pravice činí z této obrany před údajně prvním pokusem o islamizaci mýtus zakládající křesťanský Okcident. Dnes podle nich probíhá další islamizace, nepřátelská kolonizace naší svobodné společnosti, kterou je opět nutné odrazit. Bereme si jen to, co nám náleží, protože to stejně vždycky patřilo nám. Zatímco bojiště se z jihu Španělska přesunulo do celé Evropy a dalších částí světa, i do virtuální roviny, inkviziční podoba tohoto moderního teutomanství zůstala v mnoha rysech zachována. Poprvé jsem poznal několik buršáků v parku Kartaus garten v Eisenachu. Ke kontaktu došlo prostřednictvím mého mentora Stefana. Několik buršáků jednoduše oslovil a zahráli a zazpívali jsme si pár „našich“ písniček. Kromě jiných i „Ich hatt’ einen Kameraden“ (Měl jsem kdysi kama-
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS285817