zešílel a až mě ucítí, vrhne se na mě jako na bezbrannou kořist. A možná to ani už není člověk, může to být nemrtvý; umrlec, který se ještě tak úplně nevzdal svého pouta s pozemským životem, jemuž se stále mstí za křivdy, jichž se mu v minulosti dostalo. Takové věci se prý skutečně staly! Dřív jsem se jim vždycky smál, ale po dnešku asi změním názor… Kam jsem se to jenom v úvahách dostal? Chtěl jsem přece systematicky pracovat na své záchraně! Zkoumat prostor kolem sebe, krok po kroku, bez ohledu na hrůzy, které mě mohou potkat! Nejsem žádný hrdina, ale i zbabělost má své meze. Nemůžu tu stát a čekat, až mě vlastní strach dočista přemůže. Musím konat. Namísto zrádných myšlenek se soustředím jen na praktické stránky. Co mě obklopuje, kam mohu bez rizika kolem sebe stoupnout, jak vypadají stěny a zda se po nich dá lézt, zda mi mohou být k užitku škvíry, jimiž proniká do věžičky světlo… A k tomu všemu nebudu šetřit na modlitbách. Nikdy jsem nebyl vysloveně modlící typ, ale dnes není čas tohle přímé spojení s vyšší mocí opomíjet. Nemodlím se jen v duchu, časem se odvážím přejít až do polohlasných litanií. Je to má obrana proti temnotě, proti nepřátelskému tichu, proti samotné smrti. Vím, že jednou umřu. Ale ne, teď a tady, chci si dodat hlasitými slovy sebedůvěru.
VI.
Mé oči už natolik přivykly místnímu přítmí, že zhruba odhadnu rozměr celé místnosti. Má kruhový půdorys, v průměru je široká tak
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS285736