Klinický test videoherní závislosti C-VAT 2.0 (van Rooij, Schoenmakers & van de Mheen, 2017) je na rozdíl od předchozích dvou metod určen pro administraci v rámci klinické praxe. Jádro metody tvoří devět otázek, které opět vycházejí z kritérií DSM-5 a na něž klient odpovídá dichotomním způsobem (ano/ne). Těchto devět otázek je doplněno o standardizovaný set otázek zaměřených na kvantitativní a kvalitativní charakteristiky videoherního chování a dále o dvě otázky sledující míru bažení po hraní a zanedbávání svého zdraví z důvodu nadměrného hraní, jež byly dle autorů v klinické praxi ověřeny jako důležité, přestože nejsou explicitně uvedeny v DSM-5. Závěrečná sekce metody je určena pro klinické zhodnocení komorbidních problémů. Metoda byla ověřena na klinické populaci a její vyhodnocení se znovu opírá o pětibodovou hranici artikulovanou v rámci DSM-5.
Výzkumná studie: Česká adaptace dotazníku GAS V českém prostředí (Jelínek & Květon, 2017) byla standardizována Škála závislosti na hraní videoher (Game Addiction Scale, GAS; Lemmens, Valkenburg & Peter, 2009), určená specificky pro adolescentní populaci (znění položek je uvedeno v Příloze). Vzhledem k době svého vzniku nevychází tato škála z kritérií obsažených v DSM-5 či MKN-11, ale opírá se o kritéria stanovená pro diagnostiku problémového hráčství (gamblingu) ve starší DSM-4. Jedná se o sedm dimenzí, jež jsou charakterizovány následovně: (a) salience – hraní her se stává dominantní aktivitou v osobním životě jedince a ovládá jeho myšlení (ruminace), pocity (bažení) a chování (nadužívání); (b) tolerance – proces vyúsťující v postupné navyšování času tráveného hraním; (c) změny nálady (mood modification) – subjektivní zkušenosti vyvolané ponořením do 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS285719