První kroky v manažerské pozici
P
o porodu svého prvního dítěte jsem si před návratem do práce vzala tříměsíční volno. Věděla jsem, že návrat bude těžký, ale že si u toho budu připadat jako ve Hře o trůny, když „zima přichází“, s tím jsem nepočítala. Po dobu několika týdnů jsem byla doslova paralyzována každou maličkostí. Moje mysl mi připadala jako láva z pokusné sopky, kterou jsme vyráběli někdy ve čtvrté třídě: byla pomalá, hustá a lepkavá. Doma jsem přemýšlela o práci, když jsem byla v práci, tak jsem přemýšlela o tom, co se děje doma. Moje neschopnost se soustředit se stala zdrojem paralyzujícího stresu. Byla jsem přesvědčená, že jsem se zničehonic stala ubrečenější, méně schopnou osobou. Zeptala jsem se tedy svého manažera Chrise, jestli by mi mohl přidělit kouče. A tehdy jsem se seznámila se Stacy McCarthyovou. První věc, s níž jsem na Stacy vyrukovala, když jsme se seznámily, bylo, že musím napravit zkrátka všechno. Stále naléhavějším hlasem jsem jí začala vyjmenovávat jeden problém za druhým: oblasti, které trpí zoufalým nedostatkem personálu; lidé, kteří chtěli změnit pozici; produktová strategie, s níž jsem nesouhlasila – a tak dále. Představovala jsem si, že mi pomůže každý problém rozplést, dokud z nich nezbude jednoduchá, měkká příze připravená k tomu, abychom z ní opět něco upletli. Stacy místo toho s klidem poslouchala, dokud jsem neskončila. Pak řekla: „K tomu všemu se dostaneme později, ale nejprve se zeptám, proč se na to nepodívat trochu šířeji? Řekni mi něco o sobě.“ Zmohla jsem se jen na mrkání. Mám mluvit o sobě? Jak to ale pomůže uhasit byť jen jeden ze sedmi požárů, které bylo třeba zadusit? Stacy trvala na svém. Zeptala se mě na mou dosavadní kariéru a na cestu, po níž jsem se sem dostala. Mluvily jsme o budoucnosti – o cestě, cestě do budoucnosti – přičemž mě požádala, abych si představila sebe samu jako osmdesátiletou ženu, která sedí na pláži a rekapituluje svůj život. Co bych si chtěla uchovat v paměti? Pak
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS285718